C 09 - Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

Rok 1921 se stal zřetelným předělem v politickém a hospodářském vývoji. Zlepšení sociálních poměrů otupilo poválečný radikalismus a měnilo poměr sil na politické scéně. Začal odliv revoluční vlny, vznikem Komunistické strany Československa vyvrcholilo rozštěpení v sociálním demokratickém hnutí. Ve stále rozsáhlém stávkovém hnutí ustupovala do pozadí politická motivace.

Poválečná hospodářská krize 1921-1923

Období 1921-1923 zahájilo obnovení cyklického vývoje ekonomiky v Československu. První poválečný cyklus spadal do období 1921-1929 a druhý do let 1929-1937. Třetí cyklus začal krizí v letech 1937-1938, byl ovšem přerušen válkou.

Krizí 1921-23 se vzestupný trend průmyslové výroby zastavil. Průběh krize zostřila mimo jiné také deflační měnová politika vlády v letech 1922 a 1923 (těžké následky pro ta odvětví, která byla závislá na exportu zboží, které se zdražilo a stalo se neprodejným). Projevily se problémy poválečné výroby, slabá konkurenceschopnost našeho zboží na zahraničních trzích. Situaci zhoršila přítomnost levného amerického zboží na našem i evropském trhu. Nabídka převýšila poptávku, koupěschopnost obyvatelstva klesla v důsledku omezování výroby a zaměstnanosti (po potlačení sociálních bouří dělnictva v prosinci 1920 došlo k několikerému odbourání růstu mezd a platů zaměstnaneckých vrstev v podnicích).

Po překonání bezprostředních důsledků deflace se ovšem objevily pozitivní rysy – především posílení čs. měny v zahraničních stycích. Období 1922-1924 také přineslo realizaci nostrifikace. Nová struktura pozic zahraničního kapitálu se teprve formovala. Krize odsunula ve většině podniků nutnost investic do modernizace zařízení až na pozdější období, v podstatě se čekalo na dobu, kdy se ohrožení zisků zmírní. Tím se východisko z krize neustále oddalovalo. Dopady na sociální oblast byly v té době citelné – zastavování výroby a propouštění.

Základy hospodářské prosperity Československa

Po vzniku samostatného trhu v Československu vznikla pro výrobce nová situace, na kterou nebyli připraveni (široký trh monarchie dříve nenutil příliš počítat s konkurencí, výrobci tak nebyli nuceni investovat do modernizace výroby, do zavádění nových technologií, celní ochrana před konkurencí zvenčí byla zaručena). Mezinárodní dělba práce vyžadovala výrobky na vysoké kvalitní úrovní, konkurenceschopné i svými výrobními náklady. Tato nutnost měla na čs. výrobu i pozitivní vliv a podněcovala modernizaci výroby a racionalizaci hospodaření.

Hlavní předností ekonomického vývoje ČSR ve 20. letech byla rozsáhlá technická rekonstrukce hospodářství, provázená budováním moderní infrastruktury čs. průmyslu. Šlo zejména o elektřinu používanou k pohonu strojů a ke svícení (mobilní elektromotor umožňoval rozmístit stroje a organizovat výrobu podle potřeby). Používání elektřiny otevřelo také cestu k používání zcela nových technologií ve výrobě, vyřešení přenosu elektřiny na větší vzdálenosti vyřešilo také svobodnější volbu místa výroby (podnikání). Průmyslová výroba se začala přesouvat do nových míst mimo tradiční průmyslová centra. V roce 1919 přijalo Národní shromáždění zákon o podpoře elektrizace, v roce 1921 doplňující zákon o státní podpoře soustavné elektrizace. Vhodné legislativní prostředí tak opět motivovalo technický pokrok. Výroba elektrické energie se mezi léty 1918 a 1929 více než ztrojnásobila. Místo 1/3 obyvatelstva v roce 1918 získalo do roku 1929 již 85% obyvatelstva Čech, Moravy a Slezska do domácnosti elektrickou přípojku. Na východě republiky byla situace horší. V roce 1929 mělo na Slovensku elektřinu jen 19% obcí a na Podkarpatské Rusi 10% obcí. Hromadná elektrizace vytvořila základní předpoklady pro převratnou změnu hnací energie v průmyslu a pro mechanizaci v zemědělství. kromě elektrizace a budování moderních spojů podporoval stát také rozvoj a kvalitní chod železniční dopravy.