C 09 - Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

Čs. měna byla v roce 1934 a 1936 devalvována – zlevnilo se vyvážené zboží pro odběratele a to vytvořilo poněkud příznivější situaci poprodej spotřebního zboží do zahraničí. Stát začal vydávat také zákony na podporu monopolizace hospodářství – po kartelovém zákonu to byla další vládní nařízení z roku 1934 souhrnně označována jako tzv. nucená syndikalizace. Neměla jednoznačný charakter a stala se obdobně jako kartelový zákon z roku 1933 terčem rozsáhlých a kontroverzních kampaní. Vládní nařízení zaváděla postupně pro určitá odvětví s málo koncentrovanou výrobou povinnost se zapojit do společných monopolních svazků syndikátního typu, jestliže se pro syndikalizaci vysloví „směrodatná část výroby“. Tento dost nejasný termín byl pak pro jednotlivá odvětví usměrňován, pod různými tlaky a vlivy. Šlo o dřevařské podniky, mlýny, sklářské podniky, pivovary, některé obory potravinářské výroby, dokonce i některé textilní podniky.

Absolutně nejvyššího objemu produkce dosáhla ve své dosavadní historii těžba černého uhlí, průmysl strojírenský, elektrotechnický, chemický, polygrafický, obuvnický, konfekční a výroba cementu. Hluboko pod úrovní roku 1929 zůstala zejména ta odvětví lehkého průmyslu, která se nepodílela na zajištění obranyschopnosti země (podniky vyrábějící porcelán, sklo, bižuterii apod.).

Mnichov a jeho následky

Území Československa se zmenšilo o 30%, počet obyvatel klesl o více než 1/3 Okleštěná republiky představovala nepřirozený protáhlý pruh země, který se nedal bránit. Kromě toho hlavní železniční a silniční spoje byly přerušeny německým záborem (např. trať z Prahy do Bratislavy procházela zabraným územím 9x), dále bylo zabráno více než 1/3 železniční sítě; ČSR bylo ještě donuceno předat Německu a Maďarsku přes 1 300 lokomotiv a 34 tis. vagónů. V odtržených oblastech byly soustředěny plné 2/5 průmyslové kapacity ČSR. Ekonomika země byla vážně oslabena ztrátou celé hnědouhelné těžby a poloviny těžby černého uhlí. Z lehkého průmyslu byl záborem pohraničí nejvíce postižen textilní průmysl, sklářství, výroba bižuterie, papíru a hudebních nástrojů.

Na zbývajícím území republiky relativně vzrostla váha těžkého průmyslu a z regionálního hlediska se zvýšil podíl Slovenska z 8% celostátní produkce před Mnichovem na 11%. Značné změny nastaly i v zemědělství a lesnictví. Zabráno bylo 33% orné půdy a 26% lesů (v českých zemích 42% lesů). Slovensko bylo zbaveno své obilnice na jihu země a také produkčních oblastí některých plodin (kukuřice, chmel, tabák, vinná réva).

Během krátkého trvání pomnichovské druhé republiky došlo k významným kapitálovým přesunům v čs. hospodářství. S odlivem západoevropského kapitálu se ČSR dostávalo stále více do závislosti na hitlerovském Německu, jehož podíl na čs. dovozu i vývozu neustále stoupal. Na hospodářské spolupráci s Německem měl zájem především finanční kapitál, který kontroloval těžký průmysl a sliboval si vysoké finanční zisky z německé zbrojní konjunktury. Rovněž agrární kapitál hledal v Německu odbytiště pro zemědělské přebytky.