Sfragistika

Sfragistika

• Je pomocná věda historická, jejímž cílem je všestranný výzkum pečeti jako svébytného historického pramene

• Souvisí s diplomatikou, heraldikou, genealogií, právní historií, dějinami umění

• 1276 Konrád de Mure – první právnický traktát o pečetích (Summa de arte prosandi)

• 1681 počátky se objevují u J. Mabillona (šest knih o věci listin)

• 1709 vlastní bádání o pečetích J. M. Heineccius z Halle (zakladatel sfragistiky, založil sfragistiku jako vědeckou disciplínu)

• 1753 poprvé použit termín sfragistika J. Neumannem

• 1882 klasifikace pečeti F.K. Hohenlohe-Waldenburga

• Muzeum pečetí je od roku 2000 v La Spezia (Itálie)

Česká sfragistika

• Úvod do české sfragistiky (Jarmila Krejčíková-Krejčík)

• Pečeť v kultuře středověku (Tomáš Krejčík)

• Atlas českých pečetí (František Beneš)

• Šlechtické pečeti (August Sedláček)

• (poslední dvě nejsou díla, jen oblasti, čemu se věnovali)

Pečeť

Pečeť je otisk tvrdého razidla opatřeného případně vyraženým obrazem, znakem či nápisem jednoznačně charakterizujícím svého majitele (fyzická či práv. osoba) ve hmotě schopné tento obraz, nápis či znak přijmout a uchovat

Jako pečeť může být označeno i ono tvrdé razidlo – pečetidlo či pečetní typář

Funkce:

1. Uzavírací – zabezpečovala nenarušitelnost písemnosti

2. Pověřovací – sloužila jako prostředek věrohodnosti a důkaz právní platnosti písemnosti

3. Identifikační – vyjadřovala vůli, rozkaz či pověření určitým posláním ze strany pečetního pána

• Již ve starém Egyptě znali všechny tři funkce pečeti (prvotní však byla pravděpodobně uzavírací) – pečeti znali už ve starověku

• Válečková pečeť – váleček z kamene zdoben vrypy vytvářející postavu

• Objevení pečeti v lidské historii – vítězství řádu nad bezprávím

• Starověký východ – pečeť může používat každý vyjma otroků – uzavírání nádob, hrobek, listů

• Starověké Řecko a Řím – svobodní obyvatelé disponují pečetí i v cizích právních záležitostech, otroci a ženy jen ve vlastních záležitostech = zrod úředních pečetí právních osob

• Most mezi antikou a středověkem – královské merovejské listiny s pečetí

• 12. století obecné rozšíření pečeti

• 13. století pečeť je nezbytností pro platnost listiny

• Autentická pečeť – pečeť věrohodná v cizích právních záležitostech (papež, král, kláštery, biskupství, města)

• Carentia sigilli

• Použití autentické pečeti v případě, že vydavatel nemá své pečetidlo (chudý, neplnoletý)

• Také použití pečeti váženějšího člena rodu či pečeti zděděné

• Ohlašuje se v koroboraci listiny

• Čím více pečetí – tím vyšší věrohodnost listiny

• Zvýšení ceny listiny z právního hlediska (svědci)

• Ve vlastní právní záležitosti (více vydavatelů)

• Po smrti vlastníka se pečetidlo zničilo, nebo pochováno spolu s majitelem

• U méně významných lidí, kdy sloužilo jako součást dědictví, bylo jméno přeryto nebo použito beze změny

• Právnické osoby měly přísné předpisy pro uchování pečetních typářů – tresty smrti za ztrátu pečetidla, i za krádež či zneužití pečetidla

• Zneužití pečeti = pečeť je pravá, pioužita bez vědomí pečetního pána

• Falšování pečeti = vytvoření napodobení originálního pečetidla (falza na první pohled x těžce rozeznatelná)