6 - Směrování a směrovací protokoly
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Cesta typu „default route“ se nakonfiguruje výše uvedeným příkazem, přičemž se jako adresa sítě uvede síť 0.0.0.0 a jako maska sítě se uvede 0.0.0.0. Vyplývá to z procesu výběru cesty, když nad cílovou adresu přijatého paketu vykoná logický součin s maskou v směrovací tabulce. Tento součin se potom porovná se sítí uvedenou v tabulce. Příklad:
ip route 0.0.0.0 0.0.0.0 serial 0/1
2.1.2 Kontrola konfigurace statického směrování
Na zobrazení aktuální konfigurace směrovače je možné použít příkaz
show running-config
Na zobrazení směrovací tabulky se všemi cestami (i statickými, i dynamickými) slouží příkaz
show ip route
2.1.3 Odstraňování problémů se statickým směrováním
Na ověření dostupnosti cílového zařízení slouží příkaz
ping
Zobrazit jednotlivé směrovače, kterými musí paket projít do cílového zařízení umožňuje příkaz
traceroute
2.2 Dynamické směrování
Dynamické směrování je proces směrování odlišný od statického v mnohých aspektech. Jeho základ tvoří použití směrovacích protokolů jako jsou RIP, IGRP, OSPF apod. Každý z těchto protokolů tvoří komunikaci mezi směrovačemi a umožňuje šíření informací týkající se sítí. Každá z těchto informací se využívá při aktualizování směrovací tabulky a celý proces se děje plně automaticky bez nutnosti zásahu administrátora.
Oproti statickému směrování má dynamické následující hlavní výhody:
administrátor nemusí znát aktuální topologii sítě;
jakékoli změny v topologii sítě se automaticky okamžitě šíří prostřednictvím směrovacích protokolů na všechny zařízení, které následně flexibilně na tyto změny zareagují;
naproti složitější počítačové konfiguraci (v závislosti na zvoleném směrovacím protokolu) je potom administrace o mnoho jednodušší jako v případě statického směrování.
Směrovací protokoly slouží na správu směrovacích tabulek v určité autonomní oblasti, což je oblast sítí s dohodnutou strategií správy. Autonomní oblast slouží na rozdělení velkých sítí na menší a teda i lehčeji spravovatelné sítě, přičemž každé oblasti je přidělený jednoznačný identifikátor např. v formě čísla.
Podle toho, jestli protokoly pracují vevnitř této oblasti a nebo mezi oblastmi, dělí se nainterní a externí.
3 Směrovací protokoly
OSPF, BGP EIGRP
3.1 Distance vektor - Protokoly z této rodiny fungují tak, že sousední zařízení si v pravidelných intervalech či při topologické změně (obvykle výpadek zařízení) vyměňují svoje kompletní kopie směrovacích tabulek. Na základě obsahu těchto updateů doplňují nové informace a inkrementují své distance vektor číslo (které je obvykle i metrikou udávající počet hopů k dané síti).Nevýhodou je, že zařízení znají topologii sítě jen na základě informací od svých bezprostředních sousedů.