6 - Směrování a směrovací protokoly

Směrování a směrovací protokoly

Směrování je proces zjištění cesty mezi dvěma sítěmi. Děje se na 3. (síťové) vrstvě ISO OSI modelu na základě cílové adresy umístěné v hlavičce každého paketu, přičemž jsou do něj zapojené jednotlivé směrovače mezi zdrojovou a cílovou destinací.

Proces směrování na směrovači má následující postup:

1. paket přijde na rozhraní směrovače,

2. směrovač vyhledá v směrovací tabulce záznam určující výstupní rozhraní cílové sítě, případně adresu dalšího směrovače na cestě k cílové adrese,

3. jak se záznam pro cílovou síť v tabulce:

   1. nachází, směrovač pošle paket dál zvoleným rozhraním

   2. nenachází

      1. a je nakonfigurovaná tzv. „default route“, směrovač pošle paket rozhraním,které tato„default route“ určuje

      2. směrovač paket zahodí a zdrojovému zařízení pošle ICMP zprávu o nenalezení cesty

2 Typy směrování

Proces směrování uvedený v kapitole „Co je směrování?“ úzce souvisí se směrovací tabulkou, která obsahuje výstupní rozhraní všech sítí, které směrovač pozná. Vkládání těchto záznamů se děje buď staticky příkazy iniciovanými administrátorem a nebo dynamicky pomocí směrovacích protokolů.

2.1 Statické směrování

Jedná se o směrování na základě statických záznamů v směrovací tabulce. Tyto záznamy přidává zpravidla ručně administrátor pomocí příkazů na konkrétním zařízení.

Naproti tomu, že konfigurace statického směrování je velmi jednoduchá a rychlá, samotné směrování má několik nevýhod:

1. administrátor musí znát topologii sítě;

2. jakoukoli změnu v topologii sítě je nutné aplikovat ručně na každém se směrovačů,což je v případě velkých sítí velmi náročné;

3. složitá správa už při malých sítích.

Právě kvůli těmto nevýhodám je statické směrování využívané jen ve velmi specifických případech a většinou v kooperaci se směrováním dynamickým.

Každá cesta k síti v směrovací tabulce má kromě jiného uvedenou i tzv. administrativní vzdálenost. Jedná se o údaj, který určuje její spolehlivost, přičemž každá statická cesta má administrativní vzdálenost implicitně rovnu 0. Pokud existují 2 cesty do té samé sítě, má přednost ta, která má administrativní vzdálenost nižší.

„Default route“ je staticky definovaná cesta, která se použije v případě, že se záznam o cílové adrese paketu nenachází v směrovací tabulce. Její použití je časté v hraničních směrovačích, které jsou do sítě připojené jediným rozhraním.

2.1.1 Konfigurace statického směrování

.Konfigurace statického směrování zahrnuje několik příkazů a vykonává se vždy. administrátorem v konfiguračním režimu na směrovači.

Přidání nové statické cesty do směrovací tabulky se vykonává příkazem

ip route

ip route

Pokud chce administrátor změnit implicitní administrativní vzdálenost, uvede ji jako poslední parametr výše uvedeného příkazu.