Anna Kareninová_V001_o

Výňatek

Neumělecký text

V Anně Kareninové vrací se Tolstoj k současnosti a k autobiografii. V lásce Kareninovy ženy k Vronskému Tolstoj kritizuje a sesazuje z trůnu romantický typ cizoložnice a v poměru Levina a Káti líčí sebe a svou ženu. Z barevných dálek napoleonských válek, v nichž, jak se zdálo, se Tolstoj zobjektivizoval a vykoupil, vracíme se do Moskvy, do rodin šlechtických a úřednických, k psychologické analýze a démonům mučené duše. [...] Bouřka, která se rozpoutává ke konci Anny Kareninové nad Levinem, jeho ženou a dítětem a která mu dává cítit, jak jeho život i štěstí je závislé na náhodě, rozmaru blesku, rozpoutává se i nad životem Tolstého. Je slyšet dunění vzdáleného zemětřesení, horké spodní prameny hrozí vyrazit. Proč? Osmačtyřicetiletý muž, bohatý a slavný, který rval a polykal život ve velikých kusech, chce utrhnout i poslední největší kus. Ptá se, proč musí jednou zemřít, kde je zákon, který to nařizuje, kdo nebo co je Bůh, kde je poslední smysl života. Tolstoj, bojovník a rváč, bojuje svůj poslední boj s Bohem a smrtí. Na očích celého světa se svíjí na svém Záhořově loži, dokud nepochopí, že vinou jeho muk je právě on sám, jeho nepokorné srdce, pyšný rozum, nezlomná vůle. I láme, drtí a krotí s železnou vytrvalostí Lev Nikolajevič Tolstoj Lva Nikolajeviče Tolstého. Odtud pyšná pokora tohoto rozeného dualisty, jeho rozumové popření rozumu, divoký a hrozebný poměr k Bohu, který pokládá za víru; odtud fanatické a přísné regule, které pod formou náboženství diktuje svým bližním. Pokud se toto drama odehrává v Tolstém samém, je to jedno z nejúžasnějších lidských dramat, pokud to Tolstoj ukazuje navenek, chce stavět příklad „mučednického života bývalého hraběte Lva Nikolajeviče Tolstého“, překročuje meze vykázané člověku, ztrácí rovnováhu, prohřešuje se proti nejvyšší zákonitosti, zákonitosti své vlastní bytosti. Tu končí drama nazývané „Lev Nikolajevič Tolstoj“.

(B. Mathesius, Buřiči a básníci)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.