Artušova smrt_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Thomas Malory

Artušova smrt

Výňatek

Umělecký text

Kapitola osmá

Jak paní vysvobodila pana Lancelota z vězení, jak vsedl na bělouše a přijel, aby se dostavil v stanovený den

Nechme tedy pana Lancelota ležet v tom sklepení velmi sklíčeného.

Každého pak dne přicházela k němu paní a přinášela mu pokrm a nápoj a každého dne se o něho ucházela, aby si s ní lehl, ale pan Lancelot jí po každé odepřel.

„Nejednáte dobře, pane,“ varovala ho jednou. „Bez mé pomoci se nikdy z tohoto vězení nedostanete. A také vaše paní, královna Guenevera, bude upálena vaší vinou, nedostavíte-li se stanoveného dne k zápasu.“

„Chraň Bůh, aby byla upálena mou vinou!“ zvolal pan Lancelot. „Kdyby se stalo a nemohl bych se dostavit, král i královna a všichni lidé důstojní srozumí, že jsem mrtev, nemocen nebo v žaláři. Všichni, kdo mě znají, řeknou, že jsem se octl v nějaké zlé nouzi, jestliže tam toho dne nebudu. Ostatně, jistě se najde nějaký dobrý rytíř z mého rodu anebo nějaký jiný, který mě miluje, a ujme se mé pře. A proto vězte,“ dodal pan Lancelot, „mě nepolekáte. I kdyby nebylo v této zemi jediné ženy kromě vás, nechci s vámi nic mít.“

„Pak neujdete hanbě a záhuba vás nemine,“ odpověděla.

„Pokud jde o světskou hanbu, chraň mě toho Ježíš, a pokud jde o mé neštěstí, rád přijímám, cokoliv na mne Bůh sešle.“

I přišla k němu zase toho dne, na nějž byl ustanoven zápas, a pravila mu:

„Pane Lancelote, rozmyslete si to, máte zbytečně tvrdé srdce. Kdybyste mě aspoň jednou políbil, vysvobodila bych vás a vydala vám vaši zbroj a nejlepšího oře, jakého má pan Meliagans ve své stáji.“

„Spokojíte-li se polibkem,“ připustil pan Lancelot,“to vám mohu dát, aniž bych ublížil své cti. A vězte, že bych to neučinil, kdybych vyrozuměl, že mi to přivodí újmu na cti, políbím-li vás.“

Potom jí dal políbení a ona ho zavedla nahoru, kde byla jeho zbroj. A když se ozbrojil, doprovodila ho až do stáje, kde stálo dvanáct dobrých ořů, a vybídla ho, aby si vybral z těch nejpěknějších. I zadíval se na bílého oře a ten se mu nejvíce líbil, a hned kázal podkoním rychle ho osedlat nejlepším válečným sedlem, které tam měli. I učinili, jak rozkázal. Potom se chopil kopí a meč si připjal k boku, a poručiv paní do ochrany boží, pravil jí:

„Paní, za tento váš šlechetný čin budu vám sloužiti, kdykoli bude v mé moci.“

(překlad J. Caha)

Neumělecký text

Překladatelská problematika Maloryovy Artušovy smrti je značně složitá. Dotknu se tedy jen hlavního překladatelského problému.

Ve srovnání Maloryova textu s jeho francouzskými předlohami, jak je provedl profesor Vinaver v komentáři ke své edici, plyne, že staré společenské a umělecké hodnoty francouzské rytířské poezie byly Malorymu značně vzdálené. Obsáhlé dušezpytné a monologické pasáže francouzských předloh prostě přecházel při své práci bez povšimnutí, a tak obnažoval vlastní dějové předivo a věcné jádro. Stejně i složitou etiketu jejich vysoké společnosti nahrazoval prostým mravem společenského styku své společenské vrstvy a doby. Posléze pohádkovou a nadpřirozenou atmosféru mnohých vyprávění podstatně oslaboval nebo přímo odmytologizoval a odnáboženšťoval (jako např. vyprávění o svatém grálu). Tak celým dílem proniká autorův silně realistický názor na život a smysl pro konkrétní lidské hodnoty, z nichž na prvním místě stojí vojácká neohroženost, osobní statečnost a síla ducha. Proto si nelibuje v obřadně stavěných přímých řečech, jeho hrdinové velmi často míří svou řečí přímo k cíli. Dovede proto vystihnout dramatičnost líčení své předlohy a rozpracovávat je v živý dialog, a naopak leckterý rozvláčný dialog zhustit v jedinou, stručně informující větu.