Artušova smrt_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Tento realistický postoj se odráží i v Maloryově větné stavbě. Starý zvyk tisknout Maloryho jako traktát v dlouhých odstavcích, nedosti citlivě rozčleněných diakritickými znaménky ve větné celky, může budit dojem dlouhých, do nekonečna navazovaných souvětí. Ale není tomu tak. Větnou kostru Maloryova stylu tvoří hojná souřadná souvětí, navozovaná zhusta se opakující spojkou anebo příslovcem potom apod., a obvykle jen jednoduše rozvíjená nejběžnějšími vedlejšími větami, často jen trojčlenná, tedy nedlouhá, pevně stavěná a jasně skloubená.
Proto jsem v překladu rozčlenil Maloryův text v kratší odstavce, jak je zvykem v moderní krásné próze, a odstavce dále ve větné celky. Postupoval jsem přitom zcela samostatně, s tím úmyslem, aby vynikla struktura a rytmus Maloryovy věty. Po této stránce jsem svůj překlad podle Vinaverovy edice neupravoval. Malory byl voják, bezpochyby zvyklý vyprávět, zaměřil jsem tudíž i větu překladu pro poslech.
V členění větném jsem se zhusta odchyloval od originálu tam, kde nebylo možno v češtině napodobovat souřadné větné řetězce stále k sobě přiřazované. Tento únavný a pro člověka naší doby příliš primitivní stylistický prostředek jsem v zájmu vypravěčské plynulosti a rytmu leckde v překladu zaměnil vazbou podřadnou, zřídka naopak, podle toho, začleňovala-li se na daném místě lépe do českého kontextového celku. Tím jsem se pokusil přiblížit soudobé české próze.
Základní překladatelskou otázku celkového charakteru překladu jsem si tedy rozhřešil ve prospěch částečné stylistické modernizace, modifikované náznakovou archaizací lexikální, slovní i frazeologickou.
(z doslovu překladatele k vydání z roku 1960)
obecná struktura ústní zkoušky
1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);
2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;
3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;
4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.
