viry a bakterie (1)

Viry

nebuněčné organismy závislé na hostitelských buňkách, v nichž probíhá jejich rozmnožování = jsou to
nitrobuněční parazité. Napadají rostliny, houby, živočichy a bakterie

Společné vlastnosti s živými organismy: jsou tvořené organickými látkami (bílkoviny, vždy jediný typ
nukleové kyseliny…), mají schopnost reprodukce
Vlastnosti odlišné od živých organismů: nejsou tvořeny buňkami, nejsou schopné samostatného života
ani samostatné reprodukce a metabolismu
nazývány jako subcellulata = podbuněčný

Virové částice

virus: označení pro původce nějakého onemocnění
virion: konkrétní částice, pomocí níž se virus šíří z jedné buňky do druhé. Má tvar jednoduchý
(tyčinkovitý, kulovitý), často pravidelný (důsledek krystalické struktury bílkovin, které tvoří obal virionu)

stavba virionu

kapsida - bílkovinný obal chránící nukleonovou kyselinu. Složitější vir mají další obaly složené z
bílkovin a fosfolipidy. Je složena z bílkovinných podjednotek kapsomer
nukleokapsid -nukleová kyselina + proteinový plášť (kapsid)
nukleonová kyselina- nese genetickou informaci viru, zajišťuje jeho reprodukci pouze jedna
molekula RNA nebo DNA

a – molekula nukleové kyseliny (DNA nebo RNA) nese informaci o
stavbě budoucích nových virionů a „pokyny“ pro buňku, jak je vytvořit
b – bílkovinný obal chrání nukleovou kyselinu, molekuly jsou často
uspořádány do pravidelných krystalů
c – čidla (komplexy bílkovin a sacharidů) slouží k rozpoznání správné
hostitelské buňky a přichycení k jejímu povrchu
d – membránový obal (mají jen některé viry) pomocná ochrana,
virion ji získává z cytoplazmatické membrány hostitelské buňky

Retroviry:

Přenos virionů

viriony jsou mnohem méně odolné než buňky
Mimo tělo hostitele přežívají jen ve vlhkém prostředí. V suchém prostředí viriony hynou (ztrácejí
schopnost vyvolat infekci) ideální teplota je 20 C
spolehlivě je hubí vysoké teploty, různé desinfekční látky (alkohol…), často i mráz.

nejčastěji se šíří:

d – Buňka přečte informaci obsaženou ve virové nukleové kyselině a na jejím základě začne vytvářet
kopie této nukleové kyseliny a molekuly bílkovin (budoucí obaly nových virových částic)

Dělení virů

Podle hostitele:

Podle typu nukleové kyseliny:

a)bakteriofágy = viry bakterií b)fytoviry =
rostlin c) mykoviry = hub d) zooviry =
živočichů

RNA viry: většina rostlinných virů
DNA viry: mnohé živočišné viry

Obalené RNA viry s jednovláknovou RNA
Přepis RNA → DNA pomocí reverzní transkriptázy (= enzym přepisující rna na dna)

Integrace (=vložení) DNA do DNA hostitele (např. HIV)

vodou (nebo vlhkou nečistotou)
tělními tekutinami (sliny, krev, výměšky pohlavních orgánů ap.)
kapénkovou infekcí = vykašlanými mikroskopickými kapénkami hlenu. Pro šíření (chřipka, rýma…) je
ideální chladné a vlhké počasí s teplotami těsně nad nulou (při vyšších teplotách kapénky rychle
vysychají, při nižších teplotách zmrznou).