Fyziologie buňky

- vš. ATP, kt. buňka spotřebuje, si musí sama vyrobit

ATP : skládá se z adeninu– purinová báze ( x pyrimidinová)

cukru – glukóza

3 zbytky kyseliny trihydrogenfosforečné – vázány makroergní fosfátovou vazbou

- energetic. bohaté 30 kJ/mol rozštěpením 1 vazby

- adenin a cukr – vázány přes N – N-glykosidická vazba

– je uvnitř buňky, využívá se při reakcích - energie se přeměňuje na teplo

- zvyšuje aktivační energii, umožňuje ji překonat

FOSFORILACE = metabolická dráha, při níž vzniká ATP (fotosyntetická, substrátová, oxidativní )

- ATP je nejdůležitější sloučeninou, kt. může skladovat energii získanou přenosem elektronů při fotosyntéze nebo energii získanou při katabolických reakcích (glykolýze, dýchání)

ADP + E  ATP + H2O

- molekula ATP může přenést fosfátový konec na jinou molekulu

- s fosfátem se na tuto molekulu přenese také část E, kt. byla potřebná k vytvoření molekuly ATP

- molekula, kt. od ATP přijala fosfát, zvýší svoji E, je „aktivovaná“ a může nyní snadno reagovat s jinými molekulami obsaženými v buňce, s nimiž v neaktivovaném stavu reagovat nemohla

např.: glukoza + ATP  glukoza-6-fosfát + ADP

- molekuly ATP jsou univerzálními prostředníky mezi reakcemi, kt. E poskytují (exergonické reakce) a reakcemi, kt. E spotřebovávají (endergonické reakce)

- ATP je energeticky bohatá (makroergická) sloučenina

exergonická reakce endergonická reakce

Rozmnožování buněk

Buněčné dělení

• Rozmnožování buněk je jednou z jejich základních životních funkcí. Při vhodných podmínkách dochází k tzv. buněčnému dělení, které má dvě primární fáze:

  • dělení jádra – karyokinese

  • dělení cytoplazmy – cytokinese

• Zároveň každá z těchto částí se může dělit několika způsoby:

• Karyokinese má tři druhy dělení:

  1. přímé – AMITÓZA

  2. nepřímé – MITÓZA

  3. redukční – MEIÓZA

• Cytokinese jich má hned několik:

1. přehrádečné dělení

2. zaškrcení

3. pučení

4. volné novotvoření

   • Je nutné říci, že obě dvě primární fáze (karyokinese, cytokinese) od sebe nelze oddělovat neboť na sebe velmi úzce navazují a dělení by bez nich nemohlo proběhnout.

   • vš. tělní buňky – DIPLOIDNÍ (každý chromozóm je 2x)

   • z každé buňky v těle jde vytvořit klon (každá obsahuje veškerou genetickou informaci)

   • b. s nepohlavním rozmnožováním = klony

   • růst jedince- daný dělením buňky (jen část nebo celý život)

DĚLENÍ = zabezpečeno – každá nově vzniklá b. musí nést úplnou genetickou informaci

DRUHY DĚLENÍ:

1) AMITOZA = přímé dělení

2) MITÓZA = nepřímé dělení jádra- na ní navazuje dělení cytoplazmy

Před samotným zahájením mitosy a meiosy vstupuje buňka s dělící schopností do přípravné fáze, kterou nazýváme buněčným cyklem.

(Buněčný cyklus

• Cyklus si lze představit jako hodinový ciferník.

• Celý začíná na dvanáctce, nazývané jako fáze G0 – kontrolní uzel- slouží jako indikátor podmínek vhodných pro dělení buňky