Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Rostlinné orgány

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (104,88 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

Rostlinné orgány • orgány jsou soubory pletiv s charakteristickou stavbou a funkcí • tělo bezcévných rostlin (nižších), které není členěno na orgány = stélka (=thallus) • tělo cévnatých (vyšších rostlin) = kormus, je rozlišeno na 2 skupiny orgánů: a) vegetativní orgány – kořen, stonek, list – zajišťují výživu, růst a výměnu látek b) generativní orgány – květ, semeno, plod – zajišťují rozmnožování rostliny Kořen Funkce: • upevňuje rostlinu v půdě • slouží k příjmu vody a rozpuštěných minerálních látek • nasávací, vodivá, mechanická, zásobní • nenese listy, nemá fotosyntetická barviva, kutikulu a průduchy Tvary kořene: • nitkovitý (dlouhý, tenký), válcovitý (stejně tlustý), vřetenovitý (postupně se zužující), kulovitý, řepovitý, hlíznatý. . Kořenová soustava: • soubor všech kořenů jedné rostliny a) hlavní kořen s postranními = vedlejšími (u dvouděložných a nahosemenných rostlin) b) náhradní (adventivní) kořeny (u jednoděložných rostlin) – hlavní zaniká, jsou stejné v trsu Stavba kořene: • na podélném řezu kořenem se rozlišují 3 zóny: 1. dělivá zóna – kořenová špička se vzrostným vrcholem; je tvořena dělivým pletivem (primárním meristémem), které je chráněno kořenovou čepičkou = kalyptra – usnadňuje pronikání kořene do půdy 2. prodlužovací zóna – nad dělivou zónou, oblast intenzivního růstu buněk 3. diferenciační (absorpční) zóna – nad prodlužovací, buňky se tvarově rozlišují; tvoří se zde kořenové vlášení – vlásky vstřebávají vodu s min. látkami z půdy • na příčném řezu kořenem se rozlišují 3 oddíly: 1. rhizodermis – jednovrstevná kořenová pokožka na povrchu s kořenovými vlásky 2. primární (prvotní) kůra (cortex) – mnohobuněčné parenchymatické pletivo ze 3 vrstev: • exodermis – vnější ochranná vrstva pod pokožkou • mezodermis – střední silnější vrstva s intercelulárami • endodermis – vnitřní vrstva se ztloustlými buňkami 3. střední válec – uprostřed kořene 3 součásti: • pericykl (perikambium) – na povrchu střed. válce, zakládají se zde postranní kořeny • cévní svazky – uvnitř středního válce se u mladého kořene v radiálním svazku střídají primární dřevo a lýko: u staršího kořene se zakládá dělivé pletivo kambium, které vytváří sekundární dřevo (dovnitř) a sekundární lýko (vně) a vzniká kolaterální svazek a kořen druhotně tloustne • dřeň – vyplňuje prostor mezi cévními svazky Přeměny (metamorfózy) kořene: • zásobní kořeny – shromažďují látky, např. dužnaté kořeny (mrkev), kořenové hlízy (jiřiny), bulvy (celer) • vzdušné kořeny – provazce přijímají vzdušnou vlhkost, v tropech (monstera) • příčepivé kořeny – přichycení popínavých rostlin k podkladu (břečťan) • přísavky = haustoria – u parazitů prorůstají do hostitele (jmelí) • chůdovité kořeny – podpírají v bahnité nebo sypké půdě (jedle) • dýchací kořeny = pneumatofory – u bažinatých nad povrchem k výměne plynů • stahovací kořeny – zatahují bázi stonku hlouběji do půdy (cibule) Hospodářské využití kořene: • kořenová zelenina (mrkev, petržel, křen, celer, červená řepa) • koření (zázvor) • krmivo (krmná řepa) • potravinářský průmysl (cukrová řepa – cukr, vih, čekanka -­‐ cikorka) • léčiva (kostival, pampeliška, rulík) • kořenové čističky odpadních vod (rákos, orobinec) Stonek Funkce: • nadzemní článková část cévnatých rostlin • propojuje kořen a list • nese listy a reprodukční orgány, zajišťuje jejich rozšíření v prostoru • vodivá pletiva rozvádí roztoky minerálních látek a organických asimilátů • umožňuje růst rostliny, někdy funkce zásobní a asimilační (fotosyntéza) • základ stonku vzniká v zárodku semene jako hypokotyl – podděložní článek mezi děložními lístky a kořínkem (=radikulou), první nadděložní článek se nazývá epikotyl • prýt – nadzemní část cévnaté rostliny tvořená stonkem, listy, pupeny a květy • pupeny – základy budoucích rostlinných orgánů (stonků, listů, květů), rozlišuje se pupen: 1. vrcholový – ve vzrostném vrcholu 2. úžlabní – po stranách stonku v úžlabí listu • stonek má 2 úseky: a) uzliny = nody – místa, kde přisedá list, buňky se málo prodlužují b) články = internodia – úseky bez listů a pupenů, prodlužovací růst Stonek bylin • byliny mají dužnatý stonek z měkkých pletiv, podle tvaru se rozlišují: a) lodyha: olístěný bylinný stonek (hluchavka) b) stvol: bezlistý stonek s přízemní růžicí listů a květy na vrcholu (prvosenka) c) stéblo: dutý stonek trav s velkými uzlinami = kolénky (obilí) • stonky podle polohy růstu: a) přímý b) vystoupavý c) poléhavý d) plazivý e) popínavý f) ovíjivý Stonek dřevin • dřeviny mají dřevnatý stonek vzniklý z původně dužnatého stonku, podle tvaru se rozlišují: a) stromy – nevětvený jmen a horní ro

Témata, do kterých materiál patří