15. Ontogeneze rostlin a živočichů
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
v přírodě rozeznáváme druhy, které mají širokou ekologickou valenci - velkou toleranci k
danému faktoru, druhy ekologicky nenáročné
druhy s úzkou ekologickou valencí - malá tolerance k výkyvům - druhy specializované, výskyt
jen v určitém mikroklimatu, na které jsou přizpůsobeny
míra tolerance organismu vůči vnějším podmínkám - ekologická amplituda
Limitující faktory
Ekologické faktory limitují výskyt organismů a podmiňují tak jejich geografické rozšíření
vliv na rozmnožování, úmrtnost a migraci
podporují vznik různých adaptací a podle toho se dají rozdělit mimo jiné na:
etoplastické faktory (ovlivňují a podmiňují specifické chování)
fyzioplastické faktory (ovlivňují fyziologické pochody, např. hospodaření s vodou v
suchých oblastech)
morfoplastické faktory (podporují morfologické změny organismu)
Členění ekologických faktorů
faktory abiotické (působení těchto ekologických faktorů se mění v prostoru)
světlo, teplota (mráz), srážky, půdní vlhkost, půdní reakce, oheň
faktory biotické
mezidruhové a vnitrodruhové vztahy, populační dynamika, antropogenní vlivy
Ontogeneze rostlin a živočichů
7
Liebigův zákon minima
růst rostlin je limitován prvkem s nejnižší dostupností, později byl zákon minima rozšířen na
obecný model limitujících faktorů pro všechny organismy
Adaptace a areály rozšíření organizmů
určité vlastnosti, které umožňují organismu v určitém prostředí přežít - adaptace
vznikly postupným přizpůsobováním organismů prostředí v průběhu evoluce, známým
evolučním mechanismem je proces přirozeného výběru
Areál – místo výskytu určitého druhu, splňuje jeho podmínky
druhy kosmopolitní – rozsáhlý areál (moucha, pampeliška)
endemitní – malý areál (varan komodský, haterie, violka sudetská)
reliktní – zbytek po původně velkém rozšíření (ostružiník moruška)
synantropní - mouchy, myš