15. Viry
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Charakteristika virů
viry jsou nebuněčné formy organismů jde o struktury mnohem menší a jednodušší než buňky (velikost 15-390nm pozorovatelné pouze elektronovým mikroskopem)
endoparazité hostitelských buněk = nitrobuneční parazité = parazitické nukleové kyseliny rozmnožování pouze v hostitelské buňce
chybí vlastní metabolismus - nemají svůj metabolický aparát hostitelská buňka pomnožuje viry
nelze je kultivovat v prostředí bez buněk
jsou na hranici živé hmoty
původ:
prebiotická hypotéza - vznik v pramořích z prebiotického bahna 1. nejjednodušší forma života
degenerativní hypotéza - degenerace buněk z prokaryotických buněk vznikla informace - nukleová kyselina
endogenní hypotéza - v pramořích se vyvinuly nukleové kyseliny vznikaly do buněk a ovlivňovaly je
přenos je uskutečňován:
vzduchem - kapénková infekce, prach
potravinami
vodním hmyzem
přímým kontaktem - kůží nebo krví, či pohlavním stykem
význam:
původci různých onemocnění - u člověka, rostlin i zvířat
modelové systémy v molekulární biologii a genetice
evoluční význam mohou vyvolat změnu genetické informace
Struktura virů
jednotlivé virové částice nazýváme viriony, každý virion je složen:
z molekuly nukleové kyseliny nesoucí genetickou informaci - genomová nukleová kyselina obsahují jen DNA nebo RNA nikdy obojí
bílkovinná kapsida z kapsomer = obal, kde je uložena nukleová kyselina, který ji chrání a případně zprostředkuje vazbu viru na buněčnou stěnu hostitelské buňky
obal - nemusí mít všechny viry - jednoduché jsou pouze nukleokapsidy (NK + kapsida), složitější mají ještě obal z proteinů a lipidů
příchytné útvary - pro upevnění nebo absorpci nemusí mít
nemají žádné organely
Základní stavba virů
helikální stavba - tyčinkový vir; nukleová kyselina navlečená na kapsomery
kubická stavba - kulovitý vir; kapsomery skládají pravidelné mnohostěny pod mikroskopem kulovitý tvar
Rozmnožování virů
buď velmi rychle (lytický cyklus) nebo pomalu (lyzogenní cyklus)
fáze lytického cyklu - virolentního cyklu:
adsorpce - přichycení viru na hostitelské buňce buňka i vir musí mít specifické vazebné receptory
penetrace - proniknutí virů do nitra buňky nejčastěji endocytózou = transport viru dovnitř - membrána se vchlípí dovnitř
eklipse - hostitelská buňka syntetizuje virové částice - syntéza nukleových kyselin a bílkovin
maturace - dozrávání viru kompletace virových částic, získání obalu uvolnění viru z buňky prasknutí = lyze buňky
lyzogenní cyklus - NK viru se začlení do nukleové kyseliny hostitelské buňky vir ve fázi profágu opakované dělení hostitelské buňky s NK viru i po několika letech se hostitelská buňka může změnit na buňku nádorovou rakovina děložního čípku - dosud není znám mechanismus přenosu těchto buněk
Formy virové infekce