57. Ekosystém - abiotické faktory prostředí

organismus = živý systém, který má charakteristické vlastnosti - základní znaky života: podobné chemické složení, buněčná organizace a přeměna látek a energií

existence organismů vyžaduje zachování řady základních podmínek/faktorů, které jsou pro jednotlivé druhy charakteristické jde jak o podmínky/faktory abiotické, tak i biotické všechny tyto podmínky musí být splněny současně

faktor prostředí, který je v minimu omezuje život organismu - Liebigův zákon minima (1840) - např. pro pouštní živočichy je voda limitujícím faktorem, ačkoli ostatní podmínky života mohou být optimální

působení neživé přírody neživé faktory = soubor všech fyzikálních a chemických faktorů působících na organismy

• klimatické faktory - sluneční záření, teplo, deště,..

• edafické = půdní faktory - vlhkost, minerální složky

• geografické faktory - nadmořská výška, orientace vůči světovým stranám

sluneční záření, světlo - hlavním zdrojem energie pro život na Zemi je Slunce; podle rozsahu vlnové délky rozlišujeme záření:

• γ (menší než 0,01 nm)

• rentgenové (0,01-100 nm)

• ultrafialové (10-380 nm) - z 90% je zachyceno ozonosférou; v malých dávkách působí pozitivně - tvorba vitaminu D v kůži člověka, ale vyšší dávky jsou životu nebezpečné - mutagenní účinky

• viditelné světlo (380-760 nm) - přímý zdroj energie pro fotosyntézu zelených rostlin a tím je i podmínkou života ostatních organismů; světelný režim má různý charakter (v průběhu dne i roku); fotoperioda = délka světelné části dne, která podmiňuje rytmické opakování životních projevů organismů - biorytmů - např. doba pohlavní aktivity živočichů, výměna srsti a peří

• infračervené (750-1nm) = nejvýznamnější zdroj tepla pro organismy

• radiové vlny (1-0,1 nm)

teplo - aktivuje zvířata k činnosti; zdrojem této formy energie jsou: infračervené záření, teplo přejaté od okolí a teplo uvolněné při metabolických procesech; teplotní optimum = teplota prostředí, v níž se organismům nejlépe daří (15-30°C); podle snášení tepla dělíme organismy na:

• eurytermní = organismy, kteří snesou obecně vyšší výkyvy teplot a mohou se v důsledku toho vyskytovat v různých zeměpisných šířkách - např. zmije obecná, pampeliška lékařská

• stenotermní = organismy, kteří snesou jen malé kolísání teplot a jejich areál proto bývá z tohoto důvodu menší - patří sem organismy: teplomilné - banánovníky, palmy, anakonda, žirafa a chladnomilné - ostružník moruška, tučňák císařský, sob

pro teplokrevné živočichy stanovili ekologové několik pravidel:

• Allenovo - v chladnějších oblastech mají příbuzní živočichové kratší uši, ocasy, zobáky a jiné tělní výběžky, než v oblastech teplejších; dále mají menší povrch těla a tím se sníží i ztráty tepla - např. liška polární má kratší uši než liška obecná nebo fenek

• Bergmanovo - v chladnějších oblastech bývají živočichové téhož druhu nebo příbuzní větší a hmotnější než v teplejších oblastech - např. jeleni, vlci, lišky nebo prasata se ve směru od jihozápadu k severovýchodu zvětšují a mají větší hmotnost větší tepelné ztráty

• Glogerovo - v teplejších a vlhčích oblastech jsou živočichové téhož druhu nebo příbuzní tmavší - např. tygři žijící na Sibiři jsou světlejší než tygři z jižnějších oblastí Asie

• Hesseho - živočichové žijící ve vyšších nadmořských výškách mají oproti druhům z teplejších oblastní větší srdce rychlejší cirkulace krve a tím zmírňuje ochlazování okrajových partií těla

• Jordanovo - v teplejších vodách mají některé druhy ryb nižší počet obratlů než jejich příbuzné formy žijící ve vodách chladnějších