14. Houby a lisejniky

tvoří samostatnou říši a představují početnou a vývojově velmi různorodou skupinu stélkatých, jednobuněčných i mnohobuněčných eukaryotických organismů

dříve byly tradičně řazeny k nižším rostlinám, ale dnes tvoří samostatnou říši mají znaky:

• rostlinné: buněčná stěna, syntéza vitaminů, nepohyblivost

• živočišné: chitin, glykogen, heterotrofie

základní stavební látkou buněčné stěny většiny hub je chitin; zásobními látkami jsou glykogen a lipidy

buňky hub neobsahují plastidy neobsahují chlorofyly nejsou schopné fotosyntézy

podle způsobu získávání organických látek mohou být:

• saprofyté = rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů nebo ze zbytků organického původu význam v koloběhu živin

• parazité = přijímají organické látky z živých organismů hostitele

• symbionti = vyznačují se vzájemně prospěšným soužitím s jinými organismy, především cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky

• mykorrhiza = soužití podhoubí s kořeny cévnatých rostlin

• lichenismus = soužití houby se sinicí nebo řasou vznikají lišejníky

stélku mnohobuněčných hub tvoří hyfy = větvená či jednoduchá houbová vlákna

u primitivních skupin jsou hyfy bez přihrádek = spojitý protoplast mnoha jádry

u dokonalých hub hyfy přihrádky oddělují jednojaderné či dvoujaderné buňky

soubor volných hyfových vláken tvoří podhoubí (mycelium)

seskupením a srůstem hyf vznikají houbová pletiva z těchto pletiv jsou tvořeny plodnice

rozmnožování:

• vegetativní - fragmentace stélky = z původní stélky může vzniknout více klonů, případně prosté dělení buněk u jednobuněčných druhů

• nepohlavní - má význam pro šíření druhu tvoří se velký počet drobných buněk, které se rozšíří po okolí; objevuje se hojně u parazitických hub umožňuje napadení velkého okruhu hostitelů

  • pučení - růst dceřiné buňky z buňky mateřské

  • pomocí nepohlavních výtrusů (mitospor) - tvoří se ve výtrusnicích nebo z buněk houbových vláken, případně ve specifických ložiskách

• pohlavní - dochází při něm k výměně genetické informace; obvykle dává vzniknout odolným formám spor přečkávajícím nepříznivé podmínky; pohlavní cyklus má tři fáze:

  • u primitivních hub - střídání haploidní a diploidní fáze jako u živočichů

  • u pokročilých skupin hub je v pohlavním cyklu vložena dvoujaderná - dikaryotická fáze, kterou neznáme u jiných organismů; v životním cyklu tak probíhá:

    • plazmogamie = spojení protoplastů dvou buněk vzniká dvoujaderná fáze (dvě haploidní různopohlavní jádra v jedné buňce) postupným dělením buněk (se synchronním dělením obou jader) vznikají dikariotické hyfy; plodnice bývají tvořeny tímto typem hyf

    • karyogamie - splynutí dvou jader v jedno diploidní jádro; ke karyogamii a následné meióze dochází v koncových buňkách hyf na povrchu nebo uvnitř plodnic