14. Houby a lisejniky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
zástupci:
rzi - parazité rostlin; některé střídají v průběhu životního cyklu dva různé hostitele; během vývoje vytváří několik forem; netvoří plodnice
rez travní - parazituje na lipnicovitých rostlinách; jejím mezihostitelem je dřišťál
sněti - parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly
prašná sněť pšeničná/kukuřičná/ječná/ovesná parazitují na klasech obilnin; přeměňují obilky v hnědočervenou práškovitou hmotu spor
mazlavá sněť pšeničná - napadá klasy pšenice, ve kterých přeměňuje obliky a mazlavou hmotu páchnoucí po shnilých rybách
dřevokazné houby - saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo
dřevomorka domácí - saprofyt žijící na dřevě jehličnanů, způsobující škody v budovách
choroš šupinatý - vytváří mohutné šupinaté plodnice přirůstající k podkladu bokem nebo krátkým třeněm)
jedlé houby
hřibovité: hřib hnědý, hřib smrkový, křemenáč osikový, kozák březový
pečárkovité: pečárka (žampion) ovčí, bedla vysoká
čirůvkovité: čirůvka májovka
jedovaté houby: muchomůrka červená/zelená/tygrovaná, závojenka olovová, vláknice začervenalá, pavučinec plyšový, bedla kaštanová
Lišejníky
ekologicky vyhraněná skupiny, fylogeneticky řazená do systému hub
složené organismy vzniklé symbiózou houby a sítnice nebo zelené řasy
charakter stélky a typ pohlavního rozmnožování určuje houba
fotobiont poskytuje houbě organické látky a získává od ní vodu a minerální látky
patří mezi bioindikátory čistoty ovzduší negativní vliv na růst lišejníků má zejména vyšší koncentrace so2 a těžkých kovů v ovzduší
stélka většiny druhů lišejníků je rozrůzněna do vrstev:
korová vrstva na povrchu - hustě nahloučené buňky houby, mechanická ochrana a ochrana proti výparu
gondiová vrstva - vrstva s rozptýlenými buňkami fotobionta
dřeň - tvořená rozvolněnými hyfami mykobionta
sinice a zelené řasy jsou většinou jednobuněčné a kulovité; zřídka mnohobuněčné a vláknité
morfologické typy stélek:
korovitá - přirůstá celou plochou k substrátu, nedá se oddělit
lupenitá - rozprostřená do plochy, ale přirůstá k podkladu jen částí plochy nebo se na spodní straně tvoří příchytná vlakna
keříčkovitá - větvená stélka s koncentricky uspořádanými vrstvami
rozmnožování:
nepohlavní - probíhá pomocí soredií (drobná klubka byť s buňkami sinice nebo řasy) nebo izidií (drobné výrůstky stélky, které se sami odlamují)
pohlavní - rozmnožuje se pouze houba, tvoří se různé plodnice a vřecka s výtrusy
zástupci:
terčovka bublinatá - šedozelený lupenitý lišejník; přežívá i znečištěné ovzduší měst
terčník zední - žlutá nebo oranžová lupenitá stélka
hávnatka psí - šedohnědá lupenitá stélka s rhizinami
větvičník otrubičný - bohatě větvená stélka, epifytický lišejník ve vyšších polohách
dutohlávka sobí - keříčkovitý lišejník, potrava sobů v subpolárních oblastech
provazovka - keříčkovitý lišejník, visící z kmenů nebo větví stromů; dnes velmi vzácné druhy; citlivé na čistotu ovzduší
mapovník zeměpisný - černý okraj připomíná hranice zakreslené v mapách