8. Fylogeneze dýchací soustavy

Dýchací soustava člověka

horní cesty dýchací tvoří dutina nosní rozšiřující se do vedlejších nosních dutin - jsou vystlány
tenkou sliznicí, která se může snadno zanítit - sliznice nosní má funkci čistící, zvlhčující a
oteplovací a vzadu přecházející do nosohltanu (do nosohltanu ústí Eustachova trubice, spojující
střední ucho s nosohltanem)

Hltan - trubice, kterou proudí vzduch i potrava, v dolní části se hltan rozděluje na dvě trubice, a
to na jícen, kterým prochází potrava do žaludku a hrtan, kterým je veden vzduch

dolní cesty dýchací začínají hrtanem (proti vstupu potravy je hrtan chráněn hrtanovou
příklopkou) a orgánem fonačním, jeho podkladem jsou chrupavky

od chrupavky štítné nazad k chrupavkám hlasivkovým běží vazy hlasové, mezi nimiž je úzká
štěrbina hlasivková

pokračováním hrtanu je průdušnice, která se v hrudníku dělí na 2 hlavní průdušky, v brance
plicní vystupují do plic

v plicích se dělí na průdušky lalokové, segmentální a dále na drobnější průdušky, až větvení
končí v malých dutinách, sklípcích (alveolách), vystlaných tenkým respiračním epitelem

průdušky s průměrem menším než 1 milimetr se nazývají průdušinky

plicní sklípky (alveoly) jsou opředeny sítí krevních vlásečnic

Fylogeneze dýchací soustavy

4

stěnou alveolů se kyslík dostává do krve, kde se váže na hemoglobin, a naopak z krve do
alveolů přichází oxid uhličitý

plicní ventilace je mechanický proces, při kterém se vzduch pohybuje do plic a z plic

dýchací svaly (bránice a mezižeberní svaly) střídavě zvětšují objem hrudní dutiny ve všech
směrech

plíce se chovají jako 2 pružné vaky, tlak vzduchu se v plicích střídavě zmenšuje (při vdechu) a
zvětšuje (pří výdechu)

vdech se uskutečňuje pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů, které zvětšují objem hrudní
dutiny

stah bránice připomíná pohyb pístu, zatímco vdech je děj aktivní, výdech je děj pasivní

dýchacími pohyby se plíce ventilují

Fylogeneze dýchací soustavy

5

dýchání je řízeno ústředím v prodloužené míše

toto centrum dostává informace z plic a z dýchacích svalů, dále přímo z krve podle množství
CO2 a pH

tyto změny registruji čidla uložená zejména ve stěně srdečnic a krkavic

ve sliznici cest dýchacích, zvláště v hrtanu, jsou nervová zakončení, která se dráždí prachem,
hlenem i některými plyny, jejich podráždění vyvolává reflex kašle

pohyb vzduchu do plic a z plic - dýchání, z fyziologického hlediska rozumíme dýcháním
(respirací) 3 oddělené avšak navzájem propojené funkce :

 výměnu vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi - plicní ventilace

 výměnu plynů CO2 a 02 mezi vzduchem a krví a mezi krví a tkáněmi

 oxidativní metabolismus tkání, při němž se spotřebovává O2 a vydává CO2 (tkáňové dýchání)