Bylo nás pět (1)

Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček
Místo a rok vydání: 1946, na našem území

1) a) Zařazení do literárního kontextu – Česká proza, drama a kritika od konce 1.sv.v. do konce 2.sv.v., humoristická proza
- meziválečná literatura
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
- doba první světové války, následná krize a druhá sv. v.
- atmosféra strachu a značná chudoba lidí po celé Evropě
LITERÁRNÍ KONTEXT
na přelomu 19. a 20. století rozvíjející demokracie, v níž umění nebylo omezováno vnějšími zásahy státní moci, umožnila svobodnou výměnu názorů a různorodost literárních směrů a stylů
docházelo k prolínání uměleckých disciplín a žánrů
demokratický proud
další autoři této doby: Karel Čapek, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht
SPOLEČENSKO-HISTORICKÝ KONTEXT
kniha vznikala za protektariátu
Československo se stalo první republikou a demokratickou zemí meziválečné Evropy
prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk
v prvních letech byl politický vývoj země nejistý díky pokusu krajní levice o převrat a vzniku komunistické strany
hospodářský růst a kulturní vzestup daly tomuto období název „zlatá léta“
do země pronikal surrealismus (avantgardní umělecký směr, jehož cílem bylo osvobození mysli od rozumové kontroly, zdůraznění podvědomí a uvolnění emocionality, základními literárními prostředky byly automatický text a volný verš)
zaznamenala se i světová hospodářská krize a ekonomická bída, včetně komunistického a fašistického hnutí
tlak Německa a ústupnost Francie a Velké Británie vedly k mnichovské dohodě
období druhé republiky (od 1939) znamenalo ztrátu demokracie
1938 – Protektorát Čechy a Morava

b) autoři, kteří v té době psali? (literatura 1914-1938)
- Jiří Wolker- Host do domu, Těžká hodina
- Vítězslav Nezval – Pantomima, Básně noci, Absolutní hrobař
- Konstantin Biebl – Zloděj z Bagdadu
- Josef Hora – Struny ve větru
- Jaroslav Seifert – Na vlnách TSF, Jablko z klína
- František Halas – Tvář
- (Jan Zahradníček, Jakub Deml, Vilém Závada, Jiří Orten)
- Josef Čapek – Lelio, Stín kapradin, Povídán o pejskovi a kočičce
- Vladislav Vančura- Rozmarné léto, Pole orná a válečná, Markéta Lazarová
- Karel Čapek- Hordubal, R.U.R.
- Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí
- Franz Kafka – Proměna, Proces, Zámek

c) co se v té době psalo?
Vyvinula se estetická funkce literatury. Prolínání uměleckých disciplína žánrů . Psala se proza, poezie i drama.

d)životopis autora a jeho další díla?
Karel Poláček (1892 – 1945)
český spisovatel a novinář, narodil se v Rychnově nad Kněžnou
nejvýznamnější jsou jeho příspěvky do Lidových novin
spisovatel humoristických próz situovaných do maloměstského prostředí
nedokončil studia práv, po válce krátce studoval jako úředník
pro svůj židovský původ byl za války odvlečen do koncentračního tábora, kde zahynul v plynové komoře
1943 – importován do Terezína
(2 teorie jeho úmrtí – 1) 1940 – byl zplynován v Osvětimi nebo 2) 1945 – Gliwitce)
jeho další díla :
Muži v ofsajdu- román, Poláčkovi se povedlo proniknout do psychologie fotbalových fanoušků
Dům na předměstí a Hlavní přelíčení – romány charakterizovány sarkasmem a ostrou kritičností
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno – románová pentalogie
Hostinec u Kamenného stolu - humorná próza z turistických lázní

2) Místo a doba děje?
Maloměsto (Rychnov nad Kněžnou). Poč. 20. stol.(dílo vzniklé za protektorátu).

3) Děj?
Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje na německých hranicích. Petr se pořád z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály - například Petr jí dá do kufru mrtvou myš, aby se ulekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi (Tonda, Čeněk, Eda a Zilvar) prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat - plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat "rukulíbám", aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje.
Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce.
Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se ale trochu vyléčil, došlo mu, že se mu celé to dobrodružství asi jenom zdálo...

4) Hlavní postavy a jejich charakteristika?
Petr Bajza - ústřední postava a vypravěč, syn drobného obchodníka; mezi svými kamarády vyniká velkou představivostí; upřímný, snaživý, ale často se nechá zlákat k nepravostem
- veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost
Antonín (Tonda) Bejval - syn majitele povoznictví, Petrův spolužák; lakomý, namyšlený (ale ne tolik jako Otakar Soumar); iniciátor většiny akcí, za které byla skupina kamarádů později trestána
Čeněk Jirsák - syn řemeslníka, rodina je silně nábožensky založená; své drobné hříchy si zapisuje do notesu, ale nijak jim nepředchází
Eduard Kemlink - syn bohatého a respektovaného berního úředníka; svého původu občas využívá, jinak je inteligentní a vcelku poslušný
Josef Zilvar - syn válečného veterána, žije v chudobinci; o rok starší než zbytek pětice kamarádů, kouří, nadává, snaží se chovat dospěle
tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze
maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
Eva Svobodová –dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Péťovi cukrářské dobroty
Mančinka – mladší sestra (batole) Péti Bajzy
Láďa Bajza – starší bratr Péti Bajzy, učí se na kupce v Mostě
pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů

5) Téma (=hlavní myšlenka díla)?
Téma - zobrazení světa dětí v kontrastu se světem dospělých a zároveň je zobrazení idylického života před 2.sv válkou (vzpomínka na idylické dětství v Rychnově nad Kněžnou, knihu píše v těžkých chvílích, před transportem do Osvětimi)
Hlavní myšlenka - Karikatura konvenčního světa dospělých, obraz maloměsta, úsměvný pohled na maloměšťanský život, zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky
Autor chtěl tímto dílem přiblížit život na malém městě a život dětí. Snažil se vyzdvihnout slabosti lidí z města a směšně je popisoval dětskýma očima.
6) Struktura díla (jazyk stavba)?
Literární druh: proza
Literární žánr: román
- částečně autobiografické - Poláček ho psal těsně před smrtí (zemřel v koncentračním táboře) - je plný nevinného humoru a utajené melancholie, Poláček vzpomíná na své dětství, ale příběh zasahuje do doby konce svého života - do Protektorátu
- ich-forma (vypravěč Petr Bajza), vypravěčem je Petr Bajza, ve kterém se ztotožnil samotný autor, což posiluje stylizované vyprávění v 1. osobě
- humorné, problémy doby jsou v pozadí, protože malý kluk si je neuvědomuje
- jazyk: Petr se snaží používat spisovná slova (pročež, načež, jest, pravit), i když sám neví, kde by je měl použít, některá slova jsou zkomolená (milistrant místo ministrant, kládynet (místo klarinet), mezi spisovnými slovy je Petrova přirozená řeč (hovorová čeština) - (děsně, zemák, mejdlíčko), špatný slovosled, syntaktické chyby; jazyk působí humorně
- autor je stylizovaný (určitá forma) do malého chlapce, v knize popisuje jeho zážitky
- využívá komiku – odpozorovaná řeč dospělých, jako úsměvný prvek dětské osobnosti
- archaismy – milostpaní
- špatné tvoření slov- maminka je ještě nejhodnější než tatínek, kdybysem, …
- slova citově zabarvená – děsně, parchanti, nedolejzal
- germanismy – šamstr, kvelb, fodel (křeslo), méblák (stěhovací vůz)
- nářečí – prauda, kořauka, nýcka, svarba
- nesprávný slovosled -,, Kolik myslíš, tatínku, bude si pan Jirsák čítat za tu čepičku?´´
- dlouhá souvětí, častá přímá řeč
KOMPOZICE A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- dílo nemá ústřední zápletku, jde o sled volně řazených epizod
- text není rozdělen na kapitoly, ale jen na větší, graficky oddělené úseky
- často se v díle objevuje přímá řeč
- obecná mluva (abysem, dolejzá) se mísí se spisovnou češtinou, germanismy (šamstr, kvelb), s nářečními prvky (polecajt, ďoučata, prauda, nýčko) a se slangem chlapecké party (meruna, kládynet, milistrant)
- napodobena mluva dospělých (pravil, jelikož), najdeme i slova expresivní (kulit vočadla) , objevuje se zde opakování a stereotypy ve způsobu řeči a výrazová a situační komika
Tematická výstavba:
- chronologicky (epizody jsou řazené od jara do zimy následujícího roku)
- kapitoly bez názvu těsně navazují
- autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou (autobiografické prvky)
- vyhraněné typy dospělých (figurky), maloměšťáci, často charakterizováni jen jednou vlastností(lakomý strýček Vařenka, pomlouvačný pan Fajst)
- kontrasty – konfrontace exotiky ve snu a maloměstské reality, chudoba Zilvara a abohatství Oťáska (Zilvar je hubený, Oťásek je tlustý) – i jejich jejich snová role Oťásek je sultán, Zilvar je furt chudý, ale je mazaný a chytrý, smrt pana Fajsta a narození Mančinky, hodná, milá, čestná Eviš´čka a zlodějská lhářka cirkusářka (Petrovi se líbili obě)
- do děje čtenář nahlíží skrz dětské myšlenky
- groteskní situace