Čapek Obyčejný život

Jak se co dělá je soubor fejetonů, kde Čapek vtipně pojednává o tom, jak se dělá film, divadlo a novinařina.

Napsal také spoustu cestopisů, jako například Italské listy, Anglické listy, Výlet do ŠpanělaCesta na sever.

5. Pohádky

Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek je soubor pohádek o lidských zaměstnáních, v nichž Čapek vysvětluje některé principy společnosti (např. listovní tajemství).

Dášeňka čili život štěněte zaznamenává růst štěněte Dášeňky. Knihu doplnily i fotografie Karla a Josefa.

• literární druh

epika

• literární žánr

román

• literární forma

próza

• dominantní slohový postup

vyprávěcí postup

• typ vypravěče

počáteční a závěrečný rámec er-forma

vyprávění obyčejného člověka o svém životě ich-forma

• vysvětlení názvu díla

Obyčejný život

• posouzení aktuálnosti díla

Dílo je stále aktuální, každý si přeje, aby nežil obyčejný život, ale aby po něm něco zůstalo.

• určení místa a času textu

místo: není přesně určeno; dům pana doktora, truhlářská dílna, několik železničních stanic, Praha

čas: není přesně určen; před, během a po první světové válce – autorova současnost, tj. 1. pol. 20. stol.

• stručné nastínění děje

Pan Popel se zastavil u plotu pana doktora a mluvili spolu o zemřelém společném známém. Ten napsal před smrtí svůj životopis a pan doktor má životopis u sebe doma. Pan doktor ho nyní dal panu Popelovi přečíst.

Autor pamětí si uvědomil, že už mu zdraví neslouží a brzy zemře. Rozhodl se, že si musí udělat ve všem pořádek, a tak uklízel své dokumenty. U toho přišel na myšlenku zaznamenat svůj obyčejný život.

Vyrostl na malém městě v tatínkově truhlářské dílně. Ve škole šel příkladem, ale neměl kamarády. Přátelil se jen s holčičkou neznámé národnosti, ale ta se najednou ztratila. Maminka se o něj bála, protože jí zemřelo první dítě. Odešel na osmileté gymnázium, kde se pilně učil. Kamarád propadl a odešel ze školy, poté doučoval spolužáka, jehož sestra se mu líbila, ale nedovedl ji oslovit. Nechal se zapsat na filozofii, odjel do Prahy, ale spolubydlící ho strhl k bohémskému životu. Psal naivní verše. Ze školy byl vyhozen, přijali ho u drah. Pracoval v temné kanceláři, potom onemocněl tuberkulózou a byl přeložen na stanici v horách. Zde život pomalu plynul. Později byl přeložen do větší stanice a poznal místní zaměstnance. Zamiloval se do dcery pana přednosty, Němky, a vzal si ji. Díky tchánovi získal lepší místo, byl přednostou ve vlastní stanici a byl v manželství spokojený, i když neměli děti. Žena se o něm nesmírně obětavě starala, dokud nezemřela. Když byla válka, dával protistraně tajné informace, aniž by o tom žena věděla. Po válce byla stanice tak sešlá, že rád přijal místo u ministerstva železnic.

Byl dlouho nemocný a přemýšlel nad smyslem života. Vedl vnitřní rozhovor svého lepšího a horšího já, přemítal, co vlastně v životě dokázal, a zpochybňoval své zásluhy. Odhalil v sobě hypochondra, který se nechával opečovávat maminkou a potom manželkou. Náhle k němu přišel mladík, který objevil jeho mladické verše a zdály se mu výborné. Nyní lituje, že v tvorbě nepokračoval. Vzpomíná na dětské hry s o něco starší cikánskou dívenkou, kterou otec zneužíval. Od té době cítil, že je vnitřně zkažený, že touží po prostitutkách. Uvědomil si, že v něm žilo několik „já“, která spolu bojovala a pocházela od různých předků z různých genů.