Čapek Obyčejný život

Pan Popel vrátil rukopis panu doktorovi celý zmatený, bylo mu „obyčejného člověka“ líto, že se se sepsáním svého života tolik trápil.

• určení smyslu díla

Žádný život není obyčejný. Zaznamenali-li bychom život kohokoli, našli bychom v něm zajímavé události.

• pravděpodobný adresát

Kdokoli, kdo si uvědomuje, proč a jak žije.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Román je třetí částí tzv. noetické trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), v níž se hledá pravda.

• tematicky podobné dílo

Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky: hlavní hrdina pracuje na dráze, je odvážný a vystupuje proti válčení

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Filmové zpracování není.

Konec války, konec monarchie; zatímco žena plačtivě posmrkávala (u ní to bylo v rodě, ta služba císaři pánu), dostal jsem z Prahy výzvu, abych šel do nového ministerstva železnic a věnoval své vynikající zkušenosti organizace drah mladého státu. Vzhledem k těm vynikající zkušenostem jsem poslechl; mimoto mé nádraží za války tak sešlo, že mi nebylo těžko odejít.

To tedy je poslední odstavec obyčejného života. Byl jsem od svých dvaadvaceti let u dráhy, a byl jsem u ní rád; našel jsem tam svůj svět, svůj domov a hlavně uspokojení, že dělám něco, co dobře a spolehlivě dovedu. A nyní jsem byl povolán, abych znovu užil zkušeností toho celého života. Tak vida, nebyly nadarmo. Znám to všechno tak dobře, od odstřelování skal a stavění trasy, od poslední stanice na světě a dřevěné boudy lampářovy po zmatek a vřavu velkých nádraží; znám nádražní haly podobné skleněným zámkům a staničky v polích, vonící rmenem a řebříčkem; červená a zelená světýlka, zpocená těla lokomotiv, semafory, signály a nárazy kol na výhybce; nic nebylo nadarmo, všechno se sčetlo a slilo v takovou jednotnou a rozsáhlou zkušenost; rozumím železnicím, a to rozumění, to jsem já, to je můj život.

● zasazení výňatku do kontextu díla

Úryvek je asi z poloviny knihy (začátek 19. kapitoly ze 34).

● téma a motiv

téma: vztah autora vzpomínek k železnici

motivy: ministerstvo železnic, dráha, domov, stanice, lokomotiva

● časoprostor

čas: konec 1. světové války, těsně po r. 1918

prostor: Praha – místo, kde autor paměti psal, kde dožil

● kompoziční výstavba

Úryvek se skládá ze dvou odstavců.

● vypravěč

Vypravěč vystupuje v ich-formě, je jím muž, který nám vypráví svůj životní příběh.

● postava

„obyčejný člověk“ – autor pamětí, jehož jméno neznáme; citlivý, pracovitý, svědomitý, miloval svou ženu a práci u železnice, ale odkryl nám i své záporné stránky – byl hypochondr, trpěl zvrhlými myšlenkami na ženy (ale neuskutečňoval je), své hrdinství nepokládá za důležité

jeho manželka – pečlivá, starostlivá, oddaná, vzorná, věrná