3. CHEMICKÁ VAZBA

Molekulový orbital σ (sigma) nebo vazba σ: atomové orbitaly se překrývají na spojnici jader vázaných atomů, kde je maximální pravděpodobnost výskytu vazebných elektronů. Elektrony jsou přitahovány oběma jádry- vazba je relativně pevná. Vazba σ vzniká překrytím dvou orbitalů s, s a p nebo s a d, dvou orbitalů p nebo p a d nebo dvou orbitalů d.

Molekulový orbital π nebo vazba π: atomové orbitaly se překrývají mimo spojnici jader. Maximální pravděpodobnost výskytu vazebných elektronů je nad a pod spojnicí jader vázaných atomů. Vazebné elektrony π se nevyskytují mezi jádry, jsou přitahovány menší silou, jsou pohyblivější než σ elektrony a proto je π vazba slabší a reaktivnější než σ vazba. Vazba π vzniká například překrytím dvou orbitalů p, orbitalů p a d, nebo dvou orbitalů d. Vazba π existuje vždy současně s vazbou σ, tedy jen v molekulách s násobnými vazbami

Polarita kovalentní vazby

Polarita vazby závisí na rozdílu elektronegativit vázaných atomů. Elektronegativita je schopnost atomu přitahovat vazebné elektrony. Čím je rozdíl elektronegativit větší, tím je vazba polárnější.

Vazba kovalentní nepolární vzniká mezi atomy se stejnou elektronegativitou nebo mezi atomy, které mají rozdíl elektronegativit menší než O,4. Vazebný elektronový pár je mezi oběma atomy rozložen symetricky, protože ho oba atomy přitahují stejnou silou.

Vazba kovalentní polární vzniká mezi atomy s různou elektronegativitou (0,4-1,7). Elektronegativnější atom přitahuje vazebné atomy silněji, a proto je vazebný elektronový pár rozložen asymetricky.

Na polárně vázaných atomech vzniká parciální náboj δ (delta): δ+ na atomu s menší elektronegativitou, δ- na atomu s větší elektronegativitou. Polární vazbu znázorňujeme zesílení vazby směrem k a tomu s větší elektronegativitou (vyšší elektronová hustota).

Molekula má kladný a záporný konec a tvoří dipól. Polaritu vazby charakterizuje dipólový moment d, který má charakter vektoru.

Vazba iontová vzniká mezi atomy s velkým rozdílem elektronegativit. Rozdíl elektronegativit je tak veliký (větší než 1,7), že nedochází k přenosu elektronů na elektronegativnější atom a vznikají ionty.

KOORDINAČNĚ KOVALETNÍ VAZBA

Vzniká tak, že jeden atom poskytuje oba dva elektrony potřebné ke vzniku vazby. Tento atom se nazývá donor (dárce), druhý atom je akceptor (příjemce). Tato vazba se také někdy nazývá vazba donor-akceptorová nebo vazba dativní.

Koordinační vazba je vazba mezi donorem a akceptorem elektronového páru. Donor sdílí svůj volný elektronový pár s akceptorem. Donor je tedy atom, který má ve své valenční sféře volný elektronová pár a akceptor je atom, který elektrony přijímá. Musí mít prázdný orbital. Vlastnosti kovalentní a koordinačně kovalentní vazby jsou stejné.

IONTOVÁ VAZBA

Iontová vazba je elektrostatické přitahování mezi opačně nabitými ionty (kationtem + a aniontem -). Kationy tvoří snadno prvky s malou ionizační energií, například alkalické kovy. Aninoty tvoří snadno prvky s velikou elektronovou afinitou- např. halogeny. Dalším příkladem je NaCl (Na+ a Cl -). Vzorec NaCl reprezentuje poměr, ve kterém jsou ionty zastoupeny v krystalové mřížce, a je to pouze vzorec stechiometrický.