civilizační choroby 1

civilizační choroby

potrat a předčasný porod

Václava Kubešová

• Vybrala jsem si tuto civilizační chorobu, a to je potrat a předčasný porod. Toto téma mi je velmi blízké. Samovolný potrat vzniká z různých důvodů a taky buď z matky anebo z plodu. Je víc druhů potratu ať samovolných anebo interrupce. K samovolným (spontánním) potratům dochází relativně často, nicméně v nejranějších stádiích těhotenství (několik prvních týdnů) často není potrat rozpoznán a žena jej pokládá za opožděnou menstruaci. Většinou samovolný potrat přijde do 22 týdne těhotenství a lékařský zákrok zvaný interrupce se dělá do 12 týdne těhotenství. Je více potratu už jak zmiňované dva samovolný potrat, interrupce tak i za potrat se bere i zamlklé těhotenství kdy se plod přestane vyvíjet, ale tělo matky to nepozná a dál produkuje hormony a příčiny těhotenství. Při zamlklém těhotenství je to pro ženu docela těžké přijmout to, že plod už nežije a taky v tom že, ta žena má celou dobu těhotenské příznaky. Zamlklý těhotenství se dá jen zjistit při lékařské kontrole na ultrazvuku. Přidávám i příčiny potratu jak ze strany plodu, tak ze strany matky: příčiny na straně plodu: chromozomální porucha, genetická porucha. příčiny na straně matky: anomálie dělohy, interní onemocnění matky, infekce matky, úraz matky.

Pro příklad samovolného potratu nemusím chodit nikam daleko. Od prvního samovolného potratu uplynulo přesně 17 let kdy jsem přišla o trojčata. Samovolný potrat přišel jako špinění celých 6 týdnů a v den kdy ze mě vyšel kousek velký, jak fazolka moje mamka zavolala sanitu s tím, že jsem 6tt těhotná a je to vícečetné těhotenství. Tehdy mi bylo 18 let, když jsem otěhotněla s otcem svých synů. V nemocnici si mě nechaly pár dní, kdy se pokoušeli zastavit potrat, ale moje tělo si to udělalo po svém a přišla jsem o všechny. Po pár dnech jsem šla na vyčistění dělohy a po zákroku jsem mohla jít domu. To byla moje první zkušenost se samovolným potratem. A teď před pěti měsíci jsem měla samovolný potrat. Ten přišel v době, kdy jsem už byla těhotná 13tt. Ale předcházelo tomu přesně tohle: asi v 6tt těhotenství jsem zjistila, že jsem těhotná nebylo mi nějak dobře a hodně mě bolelo břicho, že jsem jela na kontrolu ke svému gynekologovi. Vše bylo na kontrole v pořádku a nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo stát. Další kontrolu jsem měla domluvenou za čtyři týdny, kdy jsme měla dostat těhotenskou průkazku. Když jsem přijela v ten den na kontrolu tak mě doktor poslal na ultrazvuk ke svému kolegovi tak tam pro mě přišel ten největší šok. Na ultrazvuku doktor řekl, že nevidí žádnou srdeční akci. Po tomhle mi hned vytryskly slzy do očí a skoro jsem nevnímala co říká. Dostala jsem zprávu pro svého gynekologa i s fotkou, když jsem k němu šla tak jsem celou cestu nechápala, co se děje a proč zrovna mě. Přišla jsem k ordinaci a sestřička vyšla tak jsem jí dala zprávu pro doktora a když viděla, že bečím tak to hned pochopila a na nic se neptala, vzala mě dřív do ordinace a doktor viděl to samé co sestřička tak se na nic neptal a hned mi řekl, že se jedná o zamlklé těhotenství, kdy plod se přestal vyvíjet. Rovnou mi řekl, že mám dvě možnosti buď jít rovnou na zákrok anebo čekat na samovolný potrat. Doporučil mi abych radši počkala na samovolný potrat abych dýl mohla otěhotnět. Tak jsem čekala na potrat 3 týdny. Ten přišel v červenci v sobotu, a to v takové síle, že bych tohle ani nepřála svému nepříteli. Celý dopoledne jsem se už moc dobře necítila a cítila jsem tlak, jak kdybych měla jít na záchod. Ještě jsem stihla manželovi a synovi trošku pomoct na zahradě a za půl hodiny jsem za nimi přišla se sousedkou a najednou jsem cítila mokro jak kdybych se počůrala jenže to nějak nepřestávalo téct a začala jsem brečet. Manžel se na mě podíval a pochopil co se děje. Syn mi došel pro dlouhý svetr, aby nikdo z ubytovny neviděl, jak krvácím. Když jsme přišli ke vchodu tak jsem musela chvíli stát na místě a nemohla jsem udělat krok. Jak byla chvilka kdy nic neteklo, tak jsem rychle šla do sprchy. Jen co jsem sundala kraťasy tak ty byly plné krve. Věděla jsem, že přišel potrat a myslela jsem si, že to zvládnu doma a sama. Ale nějak to nešlo sice jsem pořád krvácela, ale to malé nechtělo nějak samo ven. Manžel zavolal sanitku, která mě odvezla na gynekologické oddělení s tím, že mi hodinu předtím začal potrat, ale nějak to nešlo samo. Tak mi udělaly ambulantní potrat s tím, že ten plod vytáhly na ambulanci a měla jsem po dvou hodinách jít domu, jenže já jsem pořád krvácela a začala jsem v nemocnici kolabovat. Poprvé ze mě vypadl velký kus a já málem omdlela a podruhé když pro mě sestřičky přišli, že mám jít na ultrazvuk tak jsem jim přímo omdlela, když viděli, že pořád krvácím tak hned objednaly sál a já ještě večer šla na operaci. Druhý den mě pustili domů a já ještě týden po tom jsem nebyla schopná se postarat o dcerky a o sebe. Díky synovi jsem mohla odpočívat a nesměla jsem vstát z postele, abych náhodou neomdlela. Do dnes si říkám, proč se to stalo a co vlastně to způsobilo. Původně za měsíc se to malé mělo narodit.