04_prosinec

V) Kompozice

Doba a místo: město Rychnov nad Kněžnou, přelom 19. a 20. století

Kniha Bylo nás pět se řadí mezi humoristickou prózu, jedná se o kroniku (příhody jsou řazeny chronologicky od jara o zimy). Knihy nemá zápletku a není dělena na kapitoly, ale na oddíly, které jsou od sebe graficky oddělené.

Ke psaní použil autor ich-formu (vypravěč Petr Bajza). Některé části jsou autobiografické (autor vychází ze svých zážitků z dětství). Jazyk je převážně spisovný proložený hovorovými a nespisovnými výrazy. Poláčkův jazyk je velice bohatý a velice dobře dokresluje atmosféru tehdejší doby a jazyk různých společenských vrstev. V textu najdeme velké množství slov nářečného charakteru (prauda, kverlačka, kořauka, nýčko) a také mnoho germanismů (šamstr, méblák, futro, fodel). Časté je také používání spojek pročež, přičemž a jelikož. Dále knižní výrazy (pravit), archaismy (milostpaní), expresivní výrazy (kulit vočadla) nebo zkomoleniny slov (hamba, pabouk, cikárko, pilijár). Postava Petra se snaží svým jazykem napodobit dospělé a vyjadřovat se „korektně“. Autor používá i velké množství tropů: metafora (prohánět merunu), metonymie (národ se procházel), personifikace (vítr ťuká a volá), přirovnání (kolem dokola to bylo zelené jako na louce), hyperbola (bylo jich nejmíň milión těch Ješiňáků) a eufemismus (jsou tam vrbičky).

Autor je představitelem demokratického proudu, protože vnáší do svých děl principy demokracie (např. parta chlapců je průřezem celého společenského spektra, i přes to, že pocházejí z různých poměrů, si pomáhají a akceptují se).

Poláček tuto knihu napsal okolo roku 1940 i přes to popisuje idylické dětství a motivy války a s ní spojené problémy potlačuje (ventilace stresu z války). Najdeme pouze narážky (např. rvačky s dalšími partami kluků), také je v knize zmíněna světová hospodářská krize. Kniha byla vydána až po autorově smrti.

VI) Okomentovaný citát

Jirsák Čeněk dovede si obrátit klapky u očí a vypadá hrozně, oči má červené jako čert. Jednou ho tak uviděla Kozí Kuncka, co na náměstí prodává ovoce, cukrdlata, kokosky, jakož i pomeranče. A odplivla si: "Fuj, parchante, to jsem se lekla. Na tebe, skotáku, patří pořádná metla." "A na vás dvě," odvětil Jirsák Čeněk a poskakoval a mečet: "Méé, Kozí Kuncka!"

"To je teď mládež!" hrozila se ovocnářka. "Nemá to kázeň, ani boží bázeň," a hrozila: "Počkej, ty kluku nezdárná, já tě dám polecajtovi."

My jsme se smáli. A Jirsák Čeněk si hned zapsal do notesu: "Posmíval jsem se starým lidem," jelikož si zapisuje hříchy do zásoby, aby měl ke svaté zpovědi nejvíce hříchů ze všech hochů.

V tomto úryvku vypráví Petr Bajza o svém kamarádovi Čeňkovi. Na ukázce je vidět, jak Poláček používá různé formy jazyka, aby vyjádřil různé společenské vrstvy (spisovný jazyk chlapců X nespisovný jazyk prodavačky).