Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




04_prosinec

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (109,1 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V Prosinec 2019 Čtenářský deník č. 4 - Bylo nás pět Alena Tylšová Gymnázium Na Zatlance 2019/2020 3.V I) Bibliografické údaje Název:Bylo nás pět Autor:Karel Poláček Vydavatel: nakladatelství Omega Verze:knižní verze II) Základní informace o autorovi Karel Poláček se narodil 22. března roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou do česko-židovské rodiny. Studium gymnázia započaté v Rychnově (vyhozen z důvodu „vzdorovitého chování“ a špatného prospěchu) zakončil maturitní zkouškou v Praze. Poté začal studovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy a během této doby organizoval v Rychnově studentské loutkové divadlo. Za první světové války působil jako voják (ruská a italská fronta, koncem války utekl do srbského zajetí). Svoji literární kariéru započal povídkou „Kolotoč“, kde zužitkoval své zkušenosti z práce ve vývozní a dovozní komisi. Roku 1920 začal psát do satirických časopisů, kde se seznámil s bratry Čapkovými a stal se jedním z pátečníků. Ve stejném roce se také oženil s Adélou Herrmannovou, ale jejich manželství nebylo šťastné. O dva roky později se stal redaktorem Lidových novin (sloupky, fejetony a soudničky), dále pracoval pro časopisy Tvorba a Dobrý den či nakladatelství Melantrich. V roce 1939 mu z příčin tehdejší rasové diskriminace a německé okupace bylo znemožněno pracovat v Lidových novinách. Roku 1944 byl deportován do koncentračního tábora Osvětim, později do tábora Hindenburg (zde sepsal krátkou divadelní hru), poté se účastnil pochodu do tábora Gleiwitz, kde v polovině ledna 1945 zemřel.Roku 1995 byl Poláčkovi in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Dílo:Poláčkova próza zobrazuje především směšnost a malost českého člověka. Veškeré účinkující postavy jsou zidealizovány a zvýrazněny jejich vlastnostmi, zálibami a povoláním. V díle používal spisovnou i hovorovou mluvu, dodávající lidskost a komičnost. Poláček napsal několik povídek a fejetonů např.Mariáš a jiné živnosti (1924),Povídky pana Kočkodana(1922), dále humoristické a satiristické knihy např.Lehká dívka a reportér (1926),Hedvika a Ludvík (1931) neboMuži v offsidu (1931), společenské romány např.Hlavní přelíčení (1932),Podzemní město (1937),Vyprodáno (1939). Pro děti napsal pohádkyEdudant a Francimor (1933). Mezi jeho poslední dílo patří knihaBylo nás pět (napsal ji před odchodem do koncentračního tábora). III) Děj Kniha je složena z různých příhod Petra Bajzy, chlapce z malého městečka, a jeho klučičí party. Celý příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně v Rychnově nad Kněžnou, kde autor dospíval. Mezi příhody patří například války s jinými skupinami kluků (Ješiňáky, Habrováky a Dražáky), snaha o ochočení vos, návštěvy biografu bez zaplacení a další. Největší část vyprávění je věnována příjezdu cirkusu do města a následné Petrově nemoci. Okolo příjezdu cirkusu bylo v městečku velké pozdvižení. Chlapci o návštěvě cirkusu snili a snažili se ze všech sil získat vstupenky. Péťa se za tímto účelem choval vzorně, hlídal mladší sestřičku Mančinku a nedělal s kluky lumpárny. Přesvědčit tatínka se mu nakonec podařilo, a tak se do cirkusu vydali i s maminkou. Představení bylo opravdu úchvatné a chlapci na něj ještě dlouho vzpomínali. Později Péťa onemocní spálou a blouzní. Plete se mu realita se sny, ve kterých se s partou kamarádů a jeho novým slonem Jumbem vydali do Indie za ševcem. Pepek Zilvar se seznámí s královskou princeznou a má se ženit, ovšem zapomíná na své dlouholeté kamarády, kterým se jeho chování nelíbí. Z tohoto důvodu mu při svatebním obřadu jeden z hochů hodí na hlavu pštrosí vejce a semele se bitka. Nakonec ze sňatku sejde a Zilvar je zatčen. Po zodpovězení tří hádanek je propuštěn a vrací se zpět ke kamarádům. Jakmile Péťovi horečky opadají, uzdravuje se a zjišťuje, že o výletu do Indie nikdo z hochů ani z příbuzných neví. Tímto uzdravením Péťovo vyprávění končí. Kniha je také proležena vyprávěním o Petrových příbuzných a dalších obyvatelích města (viz charakterizace postav). IV) Charakterizace postav Petr Bajza- vypravěč celého díla, veselý, optimistický, inteligentní, vymýšlí nejrůznější lumpárny, rád čte (zejména dobrodružné knížky), (z donucení) hraje na housle, sní o cestě do exotických krajů Petrova rodina Vendelín Bajza- otec Péti, majitel obchodu se smíšeným zbožím, poměrně přísný, často šetří a nechce Péťovi přispět na plánované akce Paní Bajzová – Petrova maminka, starostlivá, hodná, rozumná, zmírňuje tatínkovu přísnost Ladislav Bajza – starší bratr Petra, učí se na kupce v Mostě Mančinka – mladší Petrova sestra Kristýna- služka u Bajzů, Petr jí přezdívá „Rampepurda“ (pochází z vesnice Rampuše), všemu se směje, bojí se myší Alois a Emilie Vařekovi – příbuzní Bajzových, mají obchod s galanterií, lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí Petrovi kamarádi Antonín Bejval- v díle známý jako „vynálezce“, malinko namyšlený (myslí si, jak jsou jeho vynálezy skvělé, i když je to úplně naopak), stojí si za svým názorem, jeho otec vlastní provaznictví a obchod s uhlím Josef Zilvar- pochází z chudobince, několikrát ve škole propadl (je starší než ostatní chlapci), kouří, jeho otec je válečný invalida Čenda Jirsák- pobožný, opatrný (lumpáren se ale taktéž účastní), ješitný, jeho koníčkem je sbírat hříchy ke svaté zpovědi, přezdívá se mu „Krakonoš“ Éda Kemlink- chytrý, majitel psa Pajdy (často chodil s kluky ven, obvykle si důsledky nepovedených pokusů odnesl s nimi), má dvě sestry, jeho otec je zaměstnancem berního úřadu Další obyvatelé města Eva Svobodová –dcera cukráře Svobody, líbí se Petrovi, nosí mu z cukrářství dobroty Otakárek Soumarů – syn továrníka (bohatá rodina), osamělý, má zálibu ve čtení dobrodružných knih, obézní, má francouzskou vychovatelku Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá Karel Páta – šprt, spolužáci ho nemají rádi pan Fajst– místní občan, úředník ve výslužbě, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů, stále chlapce napomíná

Témata, do kterých materiál patří