10.Rozmarné léto - Vladislav Vančura

Nakonec se všechno vrátí do starých kolejí - Arnoštek s Annou odjíždějí, Antonín se opět věnuje své nejmilejší činnosti, tělesným cvičením, kanovník Roch se znovu zahloubá do svých učených knih a major Hugo pokračuje se svou topornou důstojností ve vzpomínání na svou zašlou slávu.

Časoprostor

- místo: Krokovy Vary, Slezsko na řece Orše

- čas: léto, červen

Kompoziční výstavba

- Velká četnost menších kapitol

- Děj postupuje chronologicky

- Děj je jednoduchý, malé množství postav, jednoduchá zápletka s jasným koncem

- Autor se soustředil na krásy jazyka spíše než na dějové složitosti

• II. Část

Vyprávěcí způsoby

- Slohový postup popisný, vyprávěcí, charakteristika osob i prostředí

Typy promluv

- děj je psán er-formou, vypravěč je nezaujatý divák, jen sleduje dění.

- Téměř celý děj (asi tak 85 %) je napsán formou dialogu. Avšak autor nebere ohledy na běžné označení přímě řeči.

- Vančura pracuje s publikem ve velké míře – oslovuje ho přímo i nepřímo, nabízí mu pořekadla a přísloví, která jsou mu blízká, používá formulace, které se vyskytují v jeho běžné mluvě a podobně.

Vypravěč

- Er-forma

Postavy

Arnoštek - Pouliční komediant

- Nestálý, akrobat

Anna - Sličná, vypočítavá schovanka Arnoštka

- Pouliční komediantka

Antonín Důra - majitel plovárny, bohém, touží po Anně, záletník, plavčík, kliďas, má dlouhé zarostlé nohy

- manžel Kateřiny Důrové

- Jeho nejmilejší činností je provádění tělesného cvičení na plovárně

Kateřina

Důrová - Mrzutá, robustní, obtloustlá manželka Antonína

- Ošklivá, stále kyselá

- Znepříjemňuje Antonínovi život, místo aby mu byla drahou polovičkou

- Milenka Arnoštka

Kanovník

Roch - Sečtělý učenec

- Zasvěcený Bohu nechá se zlákat Annou

Major Hugo - Třetí z trojice přátel

- Bohém

• III. část

Zasazení výňatku do kontextu díla

Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet.

„Tento způsob léta,“ děl vposled odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.

Je chladno a můj dech, jakkoli jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, bychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?

Nuže, ať podnebí je příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.“

Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj a dodal:

„Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“

Jazykové a stylistické prostředky:

Vznešení knižní jazyk

Archaismy - zastarávající pojmenování, která ustupují novým výrazům