14, Alois Jirásek - Lucerna

Alois Jirásek

Lucerna

Téma a Motiv

- Téma:

- ukázka venkovského života

- Motiv:

-

Časoprostor

- fiktivní místo, středověk

Kompoziční výstavba

- chronologická kompoziční výstavba

Literární druh a žánr

- Literární druh: Drama

- Literární žánr: dramatická báchorka

Vypravěč / lyrický subjekt

- er-forma

Postavy

- Mlynář Libor – hrdý, důstojný

- Kněžka – znuděná, hledá klid od aristokracie

- Hanička – schovanka ve mlýně, hodná

- Vrchní – povýšený, má zasednuto na mlynářovu lípu a Haničku

- vodníci Michal, Ivan – Michal tajně zamilovaný do Haničky, Ivan starý vodník, který chce mít trochu klidu a tak se odebírá k rybníku k zámečku kde však první den klid nenalézá

Vyprávěcí způsoby

-

Typy promluv

- monology a dialogy

Veršová výstavba

- nejedná se o poezii, a tak nemůžeme určit veršovou výstavbu

Kontext autorovy tvorby

Alois Jirásek (23. 8. 1851 – 12. 3. 1930)

- realistický dramatik a prozaik, historik, politik

*Hronov (-Jiráskův Hronov = přehlídka amatérských divadel v Hronově)

- z písmáckého rodu

- studium gymnázia v Broumově, gymnázia v Hradci Králové, pražská univerzita (historie) - výtvarný talent

- 14 let působil jako učitel na gymnáziu v Litomyšli (dějepis, zeměpis)

- následně život v Praze – pedagogika, literatura

- evangelík (v díle často zaměřen proti katolíkům a rekatolizaci)

Literárně / obecně kulturní kontext

Jako jediný z českých autorů vytvořil ucelený historický obraz našeho národa od mytických dob až do Národního obrození. Pravda je, že českou historii zatížil mnoha výmysly a nepravdami, které jsou mnohdy mezi veřejností dodnes chápány jako fakt, jako literární autor na to snad však měl i tak trochu právo (Psohlavci – Chodové neměli ve znaku hlavu psa, ale botu; doba pobělohorská nebyla ve všech ohledech negativní „dobou temna“; stejně tak doba husitská nepřinesla českému národu jenom pozitiva atd.). Napsal na 50 původních knih, vrchol českých dějin viděl právě v době husitské a v Jednotě bratrské, největší úpadek české kultury naopak v době po Bílé hoře, v období, kdy na český trůn nastoupili Habsburkové jako absolutní vládci, kdy probíhala rekatolizace.

Jeho knihy nejsou monografické-vždy v nich vystupuje mnoho typizovaných postav. Za nositele historického dění pokládá právě je – obyčejný český lid. (To bylo za komunismu mnohdy zneužíváno a chybně vykládáno jako třídní sociální rozdělení, jako třídní boj a podobné nesmysly.) Jeho postavám je mnohdy vytýkána jistá průhlednost, malá psychologická prokreslenost. Jsou předem dány jejich kladné i záporné rysy, které čtenář snadno prohlédne. Avšak jeho vypořádání se s davovými scénami (zejména válečnými) nemá v naší literatuře obdoby (proto se jeho díla mnohdy stala předlohou pro pozdější zfilmování)