18. Jan Otčanášek - Romeo, Julie a tma

Hlavní hrdina Pavel přichází do parku na lavičku zakouřit si (čeká, než bude moci do kina), sedne si vedle plačící dívky. Po počátečních rozpacích zjistí, že je Židovka a brečí, protože nenastoupila do transportu do Terezína. Baví se o maturitě, o kině. Nejedná se o lásku na první pohled. Pavel se rozhodne, že ji schová za krejčovskou dílnou svého otce. Dojde kvůli tomu pozdě domů, rodiče sice ví, že lhal, ale nechají ho. Druhý den je spáchán atentát na Heydricha, tudíž začne platit zákaz vycházení. Nicméně i přes tento zákaz Ester navštěvuje a nosí jí jídlo. Postupně mezi nimi vzniká láska, plánují společnou budoucnost a vypráví si o minulosti. Ester vzpomíná na rodiče, na kamarádku Jitku a první lásku Jarka). Pavel musí prodávat své věci aby ji uživil. Zároveň před ní tají situaci venku. Pavel se začne chovat jinak k přátelům i rodičům v důsledku svých starostí.

Jednou večer, když se jde Ester umýt do krejčovny, přistihne ji tovaryš Čepek. Podá o ní zprávu Pavlovu otci. Ten Pavlovi nebrání, ale varuje ho, že je nutné to tajit před matkou. Mluví o tom, že přestěhují Ester na venkov.

Tři dny poté odvede gestapo malíře, který bydlí ve stejném baráku jako Ester. Je zastřelen. Povídá se, že v tom má prsty pan Rejsek. Mezitím Pavel dokončí maturitu.

Rejsek zároveň přijde i na to, že za krejčovskou dílnou se ukrývá Ester. (Nechá si u Pavlova otce ušít oděv a přitom si "nenápadně" splete dveře k východu.

V noci před odjezdem Ester na venkov začnou německé hlídky střílet na kostel, kde se ukrývají atentátníci. Opilý kolaborant Rejsek křičí na celý dům, že se tam ukrývá židovka. Tovaryš Čepek jí pomůže se ukrýt, ale Ester v obavě o životy lidí, kteří jí pomáhali uteče na ulici a vojáci ji v parku (kde se s Pavlem poznali) zastřelí.

Na konci epilog, kdy už chápeme, že bolest je Pavlova, že mu chybí Ester a v hlavě mu zní její hlas, že musí žít dál. Vše se vrací do starých kolejí. Pavel přemýšlí a v hlavě mu zní hlas Ester, že musí žít dál.