20. KUŘE MELANCHOLIK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
KUŘE MELANCHOLIK
1. Tematika
Tato pesimistická povídka popisuje osud dítěte a kuřete, které nikdo nemá rád. Dítě má po smrti maminky a příchod macechy těžký život. Dítě je macechou a novými služkami šikanováno a trestáno za věci, které neudělalo. Najde si kamaráda v kuřeti, kterého ostatní kuřata vyštípavší a berou mu jídlo, stejně jako hošíkovi. Hlavním tématem je paralela mezi trpícím dítětem a nemocným kuřetem a motivy jsou utrpení, bolest, samota, smrt a zoufalost. Je zde poukázána symbolika života lidského a zvířecího. Popis surovosti a bezcitnosti venkovanů, kteří si vybíjejí zlost na bezbranném sirotkovi, vyjadřuje Šlejharovo přesvědčení, že moderní civilizace spěje k rozkladu mravních hodnot a způsobuje zvýšenou agresivitu. Je tu zřetelný ostrý kontrast mezi harmonickým líčením přírodního světa a drsným a krutým světem venkovských lidí. V pasážích kritizujících objektivní zlo se projevuje autorovo subjektivní hodnocení.
Ústředními postavami příběhu jsou malý chlapec a kuře. Jejich obdobné osudy se spojují, stanou se z nich spojenci. Další postavo je maminka dítěte, jejíž smrtí je dítě připraveno o poslední projevy mateřské lásky. Dále jsou tu otec a služebnictvo, kteří se k dítěti chovají nestejně a nová matka-macecha s novou služebnou Pepkou jsou pravým ztělesněním zla.
Děj se odehrává na bohatém statku. Dílo bylo vydáno roku 1889 a kniha je napsána v er-formě.
2. Jazykové prostředky
Autor píše velmi barvitým a jazykem a používá smyslově bohaté popisy. Píše velmi košatým stylem, používá rozvité věty a přímé řeči. Autor hojně používá sugestivní obrazy utrpení, nadsázku, kontrast a ironii,
3. Okolnosti vzniku díla
Kuře melancholik je povídka s prvky naturalismu. Je to umělecký směr, který se zformoval ve Francii v 60.-80. letech 19. Století. Usiloval o co nejobjektivnější zachycení soudobé skutečnosti i s jejími ošklivými, ba odpudivými rysy. Je blízký kritickému realismu, který má za cíl zobrazovat člověka v podmínkách, v jakých žije. Hrdina naturalistického románu nemá obecný charakter, autorův postoj k němu je nezávisle pozorovatelský. Ale u Šlejhara je tato nezávislost narušena, je u něj patrná zaujatost (kontrast realismu, kde je typická nestrannost) a bližší než popis mu byla technika vypravování. Mezi představitele naturalismu patří Emile Zola (Zabiják) nebo G. de Maupassan (Kulička).
V říjnu roku 1895 byl sepsán manifest České moderny1 a jedním z autorů, kteří se pod něj podepsali, byl i J.K. Šlejhar, který se k tomuto dokumentu přihlásil ihned a bez výhrad. Například požadavek subjektivního postupu v umění zcela odpovídal Šlejharovu
přesvědčení. Manifest České moderny bylo sdružení mladých spisovatelů a politiků, kteří stáli proti tehdejší politické špičce, proti Mladočechům. Kritizovali plané vlastenectví, hejslovanství a podporovali dělnictvo. Prosazovali, že každý jedinec má právo na vlastní osobitou tvorbu. Manifest podepsalo roku 1895 mnoho umělců, např. F.X.Šalda, A.Sova, O.Březina či S.Machar.