26.česká literatura 70.-80.let
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
26) Česká literatura 70.-80.let
srpen 1968 = porážka pokusu o humanizaci komunistického režimu
v Čechách začíná dvacetileté období tzv. normalizace = násilné přerušení slibného rozvoje kultury, které se začínalo důstojně zařazovat do kulturního dění ve světě.
nastalo období politické a občanské nehybnosti
bezprostřední důsledky pro literaturu tragické:
většina časopisů byla zastavena
proti všem spisovatelům, kteří se odvážili nepřizpůsobit se novým pravidlům hry, byla podniknuta tvrdá opatření : zákaz publikování, postihy
= absolutní ovládání všech publikačních možností komunisty bylo rychle obnoveno. Oproti první polovině 50. let teď už však zcela chybí jakékoli skrývání se za ideologii-nastoupila strohá a nic nepředstírající moc, tato nová skutečnost se plně projevila i v kultuře, formálně se sice hlásá obrana socialismu, ve skutečnosti jasně dominuje cynická snaha udržet si funkce, pozice a z toho plynoucí výhody.
Na tuto novou hru ovšem přistupuje jen část české literatury (autorů, kritiků, teoretiků), zákonitě je ta to část nejméně morálně i umělecky hodnotná.
Většina významných českých spisovatelů, zejména většina spisovatelů 60.let, konformitu s novým režimem a odmítá ho - buď volí odchod do emigrace, nebo se doma zříká všech možností legálního publikování díla.
K dalšímu ostrému střetnutí režimu s občanským demokratickým proudem dochází v lednu 1977. Vzniká prohlášení Charta77, pod které se podepsala řada českých autorů.
Česká literatura se tak po r. 1968 rozpadá do tří proudů:
do proudu literatury domácí oficiální
do proudu literatury domácí neoficiální = samizdatové
do proudu literatury exilové
Situace to není pro českou literaturu nová - po Bílé hoře 1620 a ve 20. století už dokonce dvakrát - po roce 1938 a po únoru 1948.
Tentokrát však je tento rozpad nejzřetelnější, nejrychlejší. Všechny tyto tři proudy však tvoří navzdory všem okolnostem jeden celek, jednu českou literaturu, přičemž někteří autoři publikují ve všech třech proudech, někteří jen někde.
Česká literatura oficiální
Nejnápadnějším jevem = naprostá absence časopisů, a tím i nemožnost tříbení postojů a kvalitní literární kritiky.
Znovu je zdůrazňován socialistický realismus jako jediná metoda.
Namísto pravdivosti - demagogie, fráze, matení pojmů, pokrytectví.
Touha po čtenářském, a tím i ekonomickém, úspěchu vede k tomu, že řada prací na úrovni pokleslé četby, bez většího úsilí o postižení hlubších souvislostí.
Nejčastěji zpracovávaná témata tohoto okruhu a tohoto období :
a) pracovní prostředí a tzv. vpád techniků do literatury
Vladimíra Párala (inženýr chemie) - Katapult (viz sešit)
Jiří Marek -seriál „Hříšní lidé města pražského“
podle knih: „Panoptikum slavných kriminálních případů“