4. MÁJ

MÁJ

1. Tematika

Máj je lyricko-epická básnická skladba. Tento útvar, nazývaný též jako poéma nebo jako byronská povídka znamená, že je to zveršovaný příběh. Dějový základ básnické povídky je prostoupen lyrickými prvky, popisy a reflexemi. Za tvůrce lyricko-epické skladby je považován Walter Scott, ale nejvíce jím proslul George Gordon Byron. Hlavním tématem je tragická láska a motivy jsou zde milostné, přírodní (představují lyrickou část básně), vlastenecké (Vilém se před popravou loučí s vlastí) a filosofické.

Báseň začíná sebevraždou Jarmily, která marně čekala na svého milého Viléma. Dozvěděla se pak, že Vilém bude popraven, protože zabil svého otce. Poté se dozvídáme, že Vilém netušil, že zabíjí svého otce a že ho zabil proto, že mu dříve svedl jeho milenku Jarmilu. Viléma je popraven. Vyskytují se zde tři hlavní postavy- Jarmila, zoufalá milenka, Vilém, nazývaný též „strašný lesa pán“ a poutník Hynek, který přichází po letech po popravě Viléma ve 4. zpěvu a zamýšlí se nad tragikou lidského osudu.

Hlavní postavy jsou v básni rozmístěny tak, aby se nepotkaly. Objevuje se zde velmi poetické líčení přírody. Příběh se odehrává v krajině kolem hradu Bezděz, což v básni není konkrétně zmíněno, většinou v přírodě (jezero) nebo ve vězení.

Báseň obsahuje dedikaci (věnování) předzpěv, čtyři zpěvy a dvě intermezza (mezihry). Předzpěv je parodií na vlastenecké povídky o Čechách a věnování je panu Hynkovi Kommovi, od kterého očekával (marně) K.H.Mácha finance. V prvním zpěvu je představen děj a spáchá zde Jarmila sebevraždu, ve druhém se Vilém připravuje na popravu a je zde hlavní myšlenkové těžiště, ve třetím je Vilém popraven, je zde znatelný dramatický vzestup a Vilemův monolog před smrtí považujeme za vlastenecky a ve čtvrtém zpěvu promlouvá lyrický subjekt, které představuje autor sám v podobě poutníka Hynka. V první mezihře vystupují duchové, kteří zpívají o Vilémově blížící se smrti a v druhé pláčou po svém vůdci ostatní loupežníci.

2. Jazykové prostředky

Vyskytuje se zde novočeský jamb. Je to verš, který většinou obsahuje na začátku verše a poloverše jednoslabičné nepřízvučné slovo, což způsobuje vzestupnost verše a na konci jednoslabičné příslušné slovo. Objevuje se zde bohatý jazyk a množství poetismů, neologismů i zvukomalebnost.

3. Okolnosti vzniku díla

Tato báseň je považována za vrcholné a možná i jediné básnické dílo českého romantismu. Romantismus je subjektivistický a individualistický umělecký směr, který se ostře postavil proti klasicismu a proti jeho racionálnosti. Je zde patrné preferování tvůrčí svobody a nezávislosti, ale také touha po harmonii s přírodou. Velkým inspiračním zdrojem romantismu se stal středověk. Mezi hlavní prvky romantismu, které můžeme pozorovat i v díle, patří, že hrdina je obvykle člověk na pokraji společnosti (Vilém), centrem zájmu je jedince, spisovatel se ztotožňuje s hrdinou (poutník Hynek), je zde vidět tvůrčí fantazie, motivy tragické lásky a smrti. Mezi zahraniční romantické autory patří Walter Scott, Victor Hugo, Adam Mickiewicz nebo Alexandr Sergejevič Puškin. Mezi české romantiky patří například K.J. Erben, který údajně napsal Záhořovo lože jako polemiku s Májem, Josef Kajetán Tyl nebo Karel Sabina.