6, Karel Havlíček Borovský - Tyrolské Elegie

Literárně / obecně kulturní kontext

Česká literatura 1. poloviny 19. století (4. fáze národního obrození, počátky realismu v české literatuře)

- hledání východiska z krize světa

- důraz na národ, vychází z lidové tvorby a přetváří ji

- prolínání romantismu srealismem – venkovská próza, idylické dětství, sny o lepším světě s harmonickými lidskými vztahy (Němcová)

- potřeba vlastenectví s funkcí literatury ve vztahu ke společnosti. Hájení demokratických zásad proti vládě a církvi. (Havlíček)

Realismus – Přiblížení se co nejvíce ke skutečnosti, objektivitě a dokonalosti.

Josef Kajetán Tyl (1808–1856)

- významný český dramatik

- putoval dva roky s kočovným divadlem

- redigoval časopisy: Květy, Vlastimil, Posel z Prahy.

dílo: Strakonický dudák, Dekret kutnohorský, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Poslední Čech – kritika od Borovského

Karel Jaromír Erben (1811–1870)

- na studiích se seznámil s Palackým

- sbíral lidové písně a pohádky

dílo: Prostonárodní české písně a říkadla, Kytice z pověstí národních

Božena Němcová (1820–1862)

- *Vídeň, dívčí jméno Barbora Panklová

- dětství strávila v ratibořickém údolí u České Skalice

- s manželem Josefem Němcem se často stěhovala

dílo: V zámku a v podzámčí, Národní báchorky a pověsti, Divá Bára, Karla, Babička, Pohorská vesnice

Děj

Tato satirická báseň o devíti zpěvech vypráví pravdivý příběh K.H.Borovského o jeho deportaci do Brixenu. Dílo je psáno jako monolog vypravěče obracejícího se k měsíci jako adresátovi.

Jednou pro něj v noci poslali kočár s policajty. Vzbudil ho četník a předal mu vzkaz od pana Bacha. Stálo tam, že potřebuje změnu povětří, a proto pro něj poslal kočár. Nemohl tedy odmítnout a i proto, že měl četník za rozkaz ho přemluvit. Dedera, který řídil jeho převoz, mu pravil, ať s sebou nebere zbraně a ať jde inkognito. Oblékl se a šel ven. Venku už stáli připravení koně a četníci. Rozloučil se s rodinou a jel.

Když projížděli přes Jihlavu, vzpomněl si na věznici Kufstein. Cesta z Reichenhallu do Waidringu byla hrozná. Jeli strmou cestou, kočár se houpal a on pravil, že je to tím, že v kočáře se veze i člověk se špatným svědomím a ať ten hříšník tedy vyskočí. Jen to dořekl, všichni vyrazili dvířka a vyskákali z vozu. Bez opratí a kočího cválal s koňmi sám. Přijel k poště, kde povečeřel. Poté si pro něj přišla policie.

Borovského uvěznili a do Čech poslali potvrzení o jeho převzetí. Často mu v Brixenu byl jediným přítelem měsíc, se kterým rozmlouval.

Autor zesměšňuje a kritizuje tehdejší vládu a policejní aparát.