7. Klasicismus, osvícenství, preromantismus

7. Světová literatura v období klasicismu, osvícenství a preromantismu

spol. situace – 17. stol. – vědecký pokrok, zájem o vesmír a přírodu

• co se týká válek – situace poměrně klidná, jen místní střety

• myslitelé – vystupují proti vlivu šlechty a církve na královskou moc

- vláda má usilovat o blaho lidu a ctít jeho svobodu

- církev je terčem kritiky – je překážkou pokroku

- všeobecná touha po reformách = revoluce /Francie…/

KLASICISMUS

2. pol. 17. st. – 18.st., název z lat. „vynikající“, „vzorný“

vznik - Francie (silná pozice ve světě)  francouzština rozšířena po celé Evropě jako moderní jazyk šlechty a měšťanstva

- období rozkvětu absolutistické monarchie

- je to vlastně umělecký směr aristokracie /oproti pozdějšímu preromantismu, jehož nositelem je hl. měšťanstvo/

- úsilí o tvorbu odpovídající klasickým estetickým normám /odvozovaným z antických vzorů/

- zaměření na společenské a mravní problémy

- souvislost s racionalistickou filozofií

René DESCARTES= otec racionalistické filozofie

• člověk je bytost myslící a rozumná, jediný pevný bod je rozum

• „ Cogito, ergo sum.“ – „ Myslím, tedy jsem.“

Znaky klasicismu - jednoduché principy

- pevný řád ( přesná pravidla )

- rozumová kázeň a střídmost

- krása = pravda, rozum

- vzor = antická umění

žánry: 1.) vysoké : óda, epos, tragédie

- čerpání ze života vyšších vrstev

- náměty z antiky

- vznešený jazyk

2.) nízké : bajka, satira, fraška, komedie

- postavy prostého původu

- náměty ze současnosti

- jazyk prostší, hovorový

Estetická pravidla a předpisy - zajišťují uměleckou dokonalost

- dodržování 3 zásad (jednot)  místa  času  děje

- striktní oddělení vyšších a nižších žánrů

- přesné určení typů postav

- čistota formy a jazyka literárního díla

- na dodržování těchto přísných pravidel dohlížejí:

- ve Francii – Literární akademie a Literární salóny - diskuze o umění, hodnocení lit. děl  určují., kt. knihy se vydají

(dodržování těchto předpisů mělo logicky za následek uniformitu a často neoriginálnost děl)

- přísnými pravidly byla svázána i ostatní umění /hudba – např. symfonie – přesně určené části, architektura../

poezie - vývoj velmi pomalý a skromný, více rozumu než citu

- převažuje epigram, satira, bajka, óda

zato bouřlivý rozvoj dramatu!!

znaky klasicistního dramatu  návaznost na antickou tragédii a komedii

 zásada 3 jednot

 postavy - tragédie  antické, vysoká šlechta

komedie  měšťané

 jazyk - tragédie  vysoký sloh, verš

komedie  lidový jazyk, verš i próza

FRANCIE

DRAMA

Pierre CORNEILLE - dramatik, tvůrce moderní tragédie (pevná kompozice)

-Cid = veršovaná tragédie, inspirace španělským středověkým eposem : Píseň o Cidovi

- velký ohlas, jevištní úspěch, vyvolala velké diskuze v salónech a v akademii (zpočátku nepřijata)