Alexandr Solženicyn - Jeden den Ivana Děnisoviče
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Solženicyn - Jeden den Ivana Děnisoviče
Ruská literatura 20. století.
1. Část
Zasazení do kontextu díla:
Zasazení části ukázky do díla (kde se část nachází, děj ukázky, co je před a co za ní).
Téma:
Jeden den trestance v pracovním táboře v Gulagu. Ukázka toho jak se z zacházelo v pracovních táborech šikana a psychické nátlaky ze strany dozorců.
Motiv:
Popis jednoho dne.
Časoprostor:
Děj se odehrává v pracovním táboře v Gulagu na Sibiři.
20. Století.
Období sovětského svazu.
Za vlády Stalina (vládl 1922- 1953)
Druh:
Epika.
Žánr:
Novela - je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh.
2. Část
Vypravěč/lyrický subjekt:
Er-forma, která často přechází v ich-formu (vnitřní monolog Ivana D.)
Kompoziční výstavba:
Chronologicky, jediná dějová linie (s malou výjimkou, kdy Šuchov přemýšlí o životě před gulagem), negraduje, pouze postupuje.
Postavy:
Ivan Děnisovič: trestanec, je prostý člověk, původem ruský rolník, který za 2. světové války upadl do německého zajetí a následně byl sovětskou vládou označen za špióna a odsouzen k 10 letům vězení v pracovních táborech za velezradu - 8 let z trestu si v nelidských podmínkách sibiřských táborů již odpykal.
Ťurin - parťák Šuchovovy skupiny, v táborech mnoho let, dobře se vyzná v poměrech, největší morální kredit ze všech postav v táboře, ochoten bránit každého jejího člena.
Aljoša - jako věřící nemá vekou šanci se dostat z tábora.
Feťukov - člověk bez budoucnosti; žebrá, ostatní vězni ho nemají v oblibě.
Lotyš Kilgas – oblíbený v celé partě kvůli jeho nezdolnému smyslu pro humor.
Gopčik – nedospělý chlapec, který Šuchovovi připomíná zemřelého syna.
Seňka Klevšin – hluchý stařec.
Moskvan César Markovič – dobře zásoben balíčky z domova a není lakomý.
Vyprávěcí způsoby:
Vyprávěcí.
Popisný.
Typy promluv:
Monolog, dialog. Věty kladné, rozkazovací a tázací.
Veršová výstavba:
---------
3. Část
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
Spisovná čeština.
Jazyk je charakteristický bohatou slangovou slovní zásobou, která je úzce spjata se specifickým prostředím lágru (parťák, machr, stočtyřka, štípnout něco, jít do díry, deset vostrejch, kárové..)
Příznačné je označení a vyvolávání trestanců čísly (Šuchov je SČ-854).
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku:
hovorové výrazy – líp, dvoják, dědci, nerozlejt, žuchla
vězeňský slang – barák, blůza, parta, bečka, výdejna, štáb
kontrast – barák je pořádná haluzna! – bílá pavučinka
V díle se objevuje metafora, metonymie, personifikace.
Literárně historický kontext:
ruský spisovatel, publicista a politický činitel
dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu
za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let
propuštěn byl r. 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu.
po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel
po vydání knihy Souostroví Gulag, byl v r. 1974 zbaven občanství a násilně vypovězen ze země
r. 1970 navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země
odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA
v roce 1994 se vrátil z emigrace zpět do Ruska
r. 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd
zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt