Antoine de Saint-Exupéry - Malý Princ

Autor v průběhu knihy zmiňuje rozdíly mezi dospělými a dětmi. Dospělé podle něj zajímají jen čísla děti k nim musí být shovívavé. On sám se nechce stát jedním z „těch“ dospělých, aby zapomínal na své přátele a zajímal se o to, co ostatní.

Po šesti letech od této události se autor přiznává, že je pro něj velmi bolestné vyprávět tyto vzpomínky, neboť prince neviděl tak dlouho. Dále říká, že ho popisuje jen proto, aby na něj nezapomněl. Koupí si barvy a tužky a pustí se do malování. Snaží se nakreslit portrét Malého prince, a to co nejvěrněji. Nakonec z toho vyjde něco, co se jen vzdáleně podobá známému obrázku Malého prince.

Princ s autorem strávil na poušti několik dní a stále mu vyprávěl, odkud je a jak to tam vypadá. Po nějaké době se princ zeptal na podivnou otázku. Zda beránci okusují baobaby. Baobaby jsou ohromné stromy, tudíž to nejde když vyrostou, ale než jsou příliš vysoké, tak ano. A tak princ poví další zajímavost o jeho planetě. Rostou tam baobaby (a růže). Jenže když je taková planetka tak malá a baobab tak velký a má velké kořeny, může jí to roztrhnout. Takže princ každé ráno musí vytrhávat baobaby, jelikož rostou velmi rychle (jako plevel) a do toho je rozeznávat od růží.

Na planetce B612 rostly dříve obyčejné rostliny. Ráno se objevily a večer uvadly. Jednou ale přiletělo úplně jiné semeno odněkud z vesmíru, ze kterého se později vyklubal květ. Byla to právě růže, která odhalila svůj květ s východem slunce. Neskrývala svou krásu, byla až příliš pyšná a neustále úkolovala prince, aby se o ní staral. Dokonce mu i lhala. A tak se princ svěřil autorovi, že květiny se nesmí poslouchat, jen si k nim máme čichat a koukat na ně. Princ si myslel, že pod těmito lžemi byla skrytá něžnost, a že byl příliš mladý, aby měl květinu rád. Když se s ní loučil, než odletěl na Zemi, přiznala se mu, že byla hloupá a aby se snažil být šťasten.

Kolem princova planetky se pohybovalo několik dalších planetek. Aby našel nějaké zaměstnání a poučení, vypravil se na ně.

Nejprve navštívil krále, který toužil po uznávání jeho autority, a tak se choval k princi velmi povrchně. Král je tak nadšen že má na své miniaturní planetce poddaného, že nabídne princi pozici ministra spravedlnosti. Princ ale není hloupý, a tak i přes neustálé přemlouvání od krále odletí s jeho tradičním pomyšlením, že jsou dospělí velice divní.

Poté se vydal za domýšlivcem, který slyšel jen obdiv a sám se obdivoval, jak jen to šlo. Dřív, než došlo k nějaké delší konverzaci, byl Malý princ ten tam.

Třetí návštěvou byl pijan, který pil, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. V tomto koloběhu pijan žil a prince to velmi rozesmutnělo.

Čtvrtou planetku osidloval byznysmen. Ten o sobě každých pár vteřin tvrdil, že je vážný člověk a nezajímá se o nedůležité věci. Ustavičně přepočítával hvězdy, protože mu, podle něj, patřily. Malý princ to srovnal se svou planetkou, kde mu patřily jeho sopky, jeho růže a jeho baobaby, o které se pořád stará, naopak byznysmen není nějak užitečný hvězdám. Obyvatel planetky na něj zůstal zírat s otevřenou pusou a Malý princ odletěl, stále se stejnou myšlenkou. Dospělí jsou podivní.