Antoine de Saint-Exupéry - Malý Princ

Pátá planetka by se dala pokládat za tu nejzajímavější. Byla ze všech nejmenší a sídlil na ní jen lampář a jeho pouliční svítilna. Na první pohled se princi zdálo, že je to zbytečný člověk. Přeci jen, lampa na planetě bez domů nebo čehokoliv, co by osvítila? Pak se ale zamyslel a došlo mu, že je to vlastně to nejlepší ze všech planet, které navštívil. Lampář rozsvěcel a zhasínal lampu jakožto hvězdu. A to bylo to, oč se zajímal nejvíce. To bylo to hezké. Na rozdíl od ostatních se lampář nezajímal jen o sebe, ale byl věrný svému příkazu rozsvěcet a zhasínat svou hvězdu tak, jak měl.

Na šesté planetce se princ dočkal hezkého rozdílu. Byla totiž desetkrát větší. Bydlel na ní zeměpisec se svou tlustou, zeměpisnou knihou. Zapisoval do ní města, hory, řeky a tak dále. Začal se velmi zajímat o princovu planetku, neboť to byla „potrava“ pro jeho knížku. Princ mu pověděl vše o své planetce. Zmínil také svou květinu. Zeměpisec mu ale odvětil, že ty nezapisuje, jelikož jsou pomíjivé (hrozí jim blízký zánik). Poté, co princi vysvětlil, co to znamená, se princ cítil ještě smutněji, že tam svou květinu nechal samotnou. A tak se zeptal, kam se má vydat. Zeměpisec mu poradil, aby se podíval na planetu Zemi, a tam se také princ vydal.
A tak se sedmou planetou stala Země. Princ prezentoval, kolik je na ní obyvatel a kolik z nich je přesně takových, jako na planetách, které navštívil. Princ dopadl do pouště Sahara, kde potkal hada, se kterým se krátce pobavil, kde vlastně je a kde jsou lidi. Přešel celou poušť. Za ní potkal květinu, podle níž bylo na světě šest nebo sedm lidí, protože jich víc za svůj život neviděla. Princ po nějaké době na cestě narazil na zahradu plnou růží, které vypadali stejně jako ta, kterou měl na své planetce. Jakmile princ zjistil, co jsou zač, uvědomil si, že mu jeho květina lhala i v tomto, neboť tvrdila, že je jediná svého druhu v celém vesmíru. V tu chvíli si princ myslel, že za nic nestojí a začal plakat. Najednou se ale objevila liška. S tou si princ chtěl hrát, ale nebyla ochočená, a tak mu nemohla jeho přání splnit. Liška mu vysvětlila, co to znamená ochočit si něco a princi došlo, že si ho jeho růže ochočila. Princ si poté ochočil lišku a ta mu napověděla, ať se jde ještě jednou podívat na zahradu s růžemi. V ten moment princi došlo, že tyhle růže nejsou vůbec jako ta jeho. Ta jeho je totiž ochočená a ty ostatní pro něj nic neznamenají. Liška mu poté prozradila, že „správně vidíme jen srdcem, že vše důležité je očím neviditelné“. Princ dále cestoval a poznal výhybkáře a obchodníka.

Po princova vyprávění dojde ztroskotanci voda. Vydají se s princem hledat studnu. Notují si, že je poušť nádherná. Princ usne a cestovatel si ho vezme do náruče. Přemýšlí, jak hezká je princova věrnost jeho květině. A nakonec za úsvitu nalezne studnu. Oba se napili a cestovatel byl ohromen tím, jak je princ schopen najít v těch nejmenších maličkostech krásu. Princ totiž říkal, že studna zpívá a oni ji probouzí. Řekl cestovateli, že po vodě touží. V ten moment mi přišlo, že si vzpomněl na svou růži a chtěl „zalít“ své srdce. Poté následovala situace, kdy se cestovatel rozhodl dodržet svůj slib ze začátku knihy a nakreslil beránkovi náhubek. Princ začal mluvit o svém příchodu na Zem. Dopadl totiž také do Sahary, ale odcestoval a pak se znovu vrátil. Vrátil se, jelikož se blížilo výročí jeho příchodu na Zem. Jakmile princ toto dopověděl, řekl cestovateli, že se musí jít ještě podívat na letadlo a že se má vrátit další den večer. Cestovatel během dalšího dne k jeho překvapení opravil letadlo. Když se tam cestovatel další den vrátil, neviděl Prince, ale slyšel, jak si s hadem povídal o tom, zda nebude dlouho trpět, pokud ho uštkne. Jakmile dopadly jeho oči na situaci, viděl, jak Princ seděl na pobořené kamenné zídce, která stála vedle studny. Princ na ní seděl a rozmlouval s hadem. Cestovatel ho odehnal a objal prince, jenže ho had už stihl uštknout, což mu Princ poněkud nenápadně naznačil. Princ se ten den měl vrátit domů a cestovateli došlo, jak moc by ho mrzelo, kdyby už nikdy neslyšel jeho smích. Popsal Prince jako „svou studánku v poušti“. Princ poté popsal, jaké to bude, po jeho odchodu, pro cestovatele. Přirovnal to takto. Když má člověk rád jednu květinu, má obecně rád květiny. To samé s hvězdami. Když má někdo rád jednu hvězdu, rád se dívá na hvězdy. Pro každého ale hvězdy znamenají něco jiného. Pro vědce problémy, pro ostatní světýlka a pro například cestovatele to jsou průvodci. Ale právě autor bude mít tuto hvězdu s Malým princem, odkud se na něj bude smát a on na něj ze Země.