JOSEF KAREL ŠLEJHAR - KUŘE MELANCHOLIK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
JOSEF KAREL ŠLEJHAR – KUŘE MELANCHOLIK
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O KNIZE
Číslo a místo vydání, nakladatel –
První vydání – 1889 (Časopis Hlas národa)
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Česká moderna – 90. léta 19. století – počátek 20. století
skupina se zformovala na základě Manifestu České moderny (1895, časopis Rozhledy)
kvůli vnitřní nejednotnosti měla skupina krátké trvání
souvisí se směry jako je realismus, impresionismus, symbolismus a dekadence
autoři byli ovlivněni nonkonformní tvorbou francouzských prokletých básníků
Prosazovala právo na osobité pojetí tvorby a individualismus, jednotícím znakem všech příslušníků byl nonkonformismus (rozchod s vládnoucí politikou) -> program se spíše týkal politiky, šlo tedy o volné seskupení autoru bez jasně daného programu
Objektivita realismu postupně nahrazena subjektivitou, racionální složka je potlačována emocemi, průměrné hrdiny střídají psychicky labilní až nemocné individuality.
metafory a symboly
Centrem dění je lidská duše, pomocí níž je nahlíženo na svět
Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, Karel Hlaváček, Josef Karel Šlejhar, F. X. Šalda
Otakar Březina (1868 – 1929)
Se svým básnickým dílem, jež završuje český symbolismus, se zařadil mezi největší zjevy světové poezie. Jeho život byl doprovázen pouze trpkým mládím, bolestí (smrt obou rodičů v jedno týdnu) a Bohem, toto se i odráží v jeho dílech. Napsal pět básnických sbírek, aby se již roku 1907 jako básník odmlčel.
Temné dálky (básnická sbírka) – Moje matka (báseň)
Básník vzpomíná na svojí matku byla chudá, smutná, klesala pod tíží let, ale když umírala, šeptala s úsměvem slova díků. Byla velice zbožná a zato byla proměněna ve světlo. Básníkovi odkázala pouze smutek v duši, prázdnotu po její přítomnosti.. Básníkovi připadá, že v noci vedle něj dýchá jeho matka; její mystika se vtělila v jeho duši v oheň. Je smutný, nemá radost ze života.
Další básnické sbírky: Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů (Březina je přesvědčen, že tvůrci duchovních hodnot jsou vyvolení jedinci – mezi milióny vyděděných lidí žijí stavitelé chrámů – básníci, umělci, myslitelé a duchovní vůdcové lidstva, kteří budují dokonalejší chrám příštího světa., Ruce.
Antonín Sova (1864 – 1928)
Básník a prozaik. Byl (a je) čtenářsky nejpřístupnější a nejsrozumitelnější. Jeho tvorba je impresionistická, používané symboly jsou jednoduše dešifrovatelné (pochopitelné).
Květy intimních nálad
Přírodní lyrika! Sova zde chce popsat uvolňující a uklidňující náladu, ukazuje svůj hluboký vztah k přírodě a hudbě. Objevují se zde prvky impresionismu.
Z mého kraje
Sbírka Z mého kraje Sovu zachytila jako dovedného poetického básníka. Autor se ve vzpomínkách vrací do táborských končin. Verše věnuje svému dětství, mládí, příhodám, které se staly jemu i jiným lidem. Sova zachycuje obraz Táborska věrně i s jeho chudobou a prostotou. Některé slovní obraty působí proto až věcně a stručně. Přesto však básník odhaluje své duševní napětí.