JOSEF KAREL ŠLEJHAR - KUŘE MELANCHOLIK

O DÍLE

Literární druh – epika

Literární žánr – naturalistická povídka

Hlavní myšlenka díla, téma – hlavním tématem je příběh chlapce, kterého postihne nenávist macechy a nikdo mu nepomůže, láska matky/nenávist macechy, paralela mezi trpícím dítětem a kuřetem -> poukazuje na to, že každý jsme nakonec pouze výtvorem přírody „osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i němá tvář i mrtvá hmota…“

Způsob vyprávění – er-forma

Jazykové prostředky – zasatralá čestina, časté přechodníky, pro nás již nepřirozený slovosled (Jediným soudruhem bývalo mu povržené kuře.)

Další zpracování – 1999 byl na motivy povídky (trochu se liší), režisér – Jaroslav Brabec

Hlavní postavy

chlapec – bezbranné, bito a psychicky týráno, z počátku (dokud jeho maminka žije) je radostné -> později ztrácí dětský pohled na svět

kuře – tělesně postižené, také týráno ostatními kuřaty, chlapec se o něj stará a pomáhá mu přežít, vytvoří se mezi nimi pevné pouto (dítě uspokojuje fyzické potřeby kuřete a kuře zase psychické potřeby dítěte)

otec – lhostejný k dítěti, vůbec se o něj nezajímá

matka – těžce nemocná umírá, byla ztělesněním dobra pro chlapce

macecha – ztělesnění zla, odpor k dítěti, trestá ho i za to, co neudělal, falešná (zpočátku předstírá lásku k dítěti)

Pepka – zrzavá pomocnice, hlavní služebná, pravá ruka macechy

Katla – bývalá starší služebná, hodná, chlapce měla vždy ráda, ale spolu s ostatními je vyhozena macechou

Děj – odehrává se na vesnici, na jaře

Malému dítěti zemře matka. Pro svou dětskou naivitu si chlapec její smrt příliš neuvědomuje. Přijímá zvuk umíráčku jako něco krásného, považuje za zábavné, když do domu přinesou rakev – obdivuje se její kráse a přemýšlí, jaké by bylo mít také takovou. Diví se a nechápe, proč služebnictvo pláče a proč ho stará Katla s uslzenýma očima, jež ho vždy milovala, lituje. Před matčiným pohřbem však nastává zlom. Pomalu si začíná uvědomovat, co se děje a co ho čeká – stává se myslícím a začíná uvažovat.
V domě se objevuje mladá příbuzná. Z její přechodné přítomnosti se stane pobyt trvalý – vezme si tatínka za manžela. Stane se novou paní domu, propouští celé stávající služebnictvo a přivádí si na statek své vlastní děvečky a čeledíny, v čele se zrzavou Pepkou.
Mladá žena zpočátku předstírá zájem o hospodářství i o dítě, hlavně dítě se jí však časem velmi zprotiví, a tak jej trestá za činy, jichž se nedopustilo.
"Útočiště" nalézá dítě u kuřete, jež se narodilo pochroumané, a které je odstrkováno od ostatních kuřat. Narodilo se krátce po smrti matky. Vyvíjí se téměř paralelně s dítětem – tím, že se vylíhlo zesláblé je odsouzeno k izolaci. Chlapec se o kuře stará a dohlíží, aby nezahynulo žízní a hladem. Dítě je všem stále více na obtíž. Vadí, když je přítomno milostným okamžikům manželského života, a když následně onemocní, nikdo se o něj nestará. Dítě "páchne", je převlečeno do staré pytloviny a přemístěno nejdříve do kuchyně k zrzavé Pepce, posléze až do kůlny na dvůr. V úděsných podmínkách dítě tráví poslední okamžiky života. Do domu je přeneseno a umyto pouze, když přichází lékař, aby potvrdil, že chlapcovy dny jsou sečteny.
Jako kdyby kuře chápalo chlapcovo soužení, začne opět "zpívat" pod okny domu, což se maceše samozřejmě znelíbí. Přikáže služebnictvu, aby kuře zabilo. Kuře se utíká schovat do kůlny, kde v rohu na kousku slámy leží chlapec – přitiskne se k dítěti, a to vzápětí umírá. Smrt je doprovázena západem slunce. Dítě se nakonec setkává se svou maminkou.