Audience

SLÁDEK: Jo? A rozumíte evidenci?

Domluvili se tedy a připili si na to. Pak sládek říká, že se na něj chodí ptát. Vaněk nenuceně vyzvídá, o co se jedná. Sládek připomíná, ať je rád, že je na tom místě zrovna on, že si vypomůžou a opět odchází na WC, mezitím přelije Vaněk pivo k němu. Když se vrátí, ptá se Vaňka, zda měl něco s Bohdalkou, ten mu odpovídá, že ne. Vaněk opět říká, že by už měl jít, a sládek odpovídá, ať nechodí, že se neposerou.

SLÁDEK: Tak hele: já jednoho z těch, co sem za mnou kvůli tobě choděj, znám – ještě ze školy, víš – je to můj dobrej známej – nějakej Tonda Mašků – celkem solidní kluk, mně aspoň jde na ruku – Ne zas, že by měl nějakej velkej vliv – to zas nemá – ale už dvakrát mi v něčem píchnul – a já nevím, kdy ho zas budu potřebovat – a mimoto je to, jak říkám, fakt solidní kluk – takže já prostě – no zkrátka – já ho prostě nemoh vyšplouchnout, chápeš?

Vaněk odpovídá, že chápe, sládek se rozčiluje, vyčítá mu, že to určitě někomu poví. Vaněk ho ujišťuje, že jeho upřímnost oceňuje. Sládek tak otevírá další láhev. Opakuje se situace s paradoxy a s dětma. Sám sládek dodá, že on má tři pak se ptá, zda hraje mariáš, Vaněk odpovídá, že nikoli.

SLÁDEK: Ty, Ferdinande –

VANĚK: Ano?

SLÁDEK: Je to všechno na hovno –

VANĚK: Já vím –

SLÁDEK: Prd víš! Tobě je hej! Píšeš si ty svoje hry – koulíš sudy – a všichni ti můžou bejt ukradený. Co ti vlastně schází? Vždyť oni se tě, člověče, bojej!

Opět prosí Vaňka, ať přivede Bohdalku. Opět se opakuje situace, proč nepije a jestli byl na svačině. Pak se ptá Vaňka, jestli mu nevadí, že mu tyká. Vaněk už chce jít, jenže sládek ho stále nechce pustit.

SLÁDEK: Aha, už tě otravuju, viď? No já vím – s Gottem a Bohdalovou, to jste mívali jiný večírky!

Pak mu sládek říká, že vlastně neví, co má každý týden do těch papírů o něm psát. Nabídne mu, ať ty posudky píše on sám na sebe. Bude ve skladu, tak bude mít hodně času.

VANĚK: Já jsem vám opravdu velmi vděčen za vše, co jste pro mne udělal, vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný – vytrhl jste mi takříkajíc trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal – to místo ve skladu by pro mne znamenalo větší úlevu, než si možná myslíte – jenomže já – nezlobte se – já přece nemůžu donášet sám na sebe –

Sládek se začne rozčilovat o tom, že inteligenti to mají vždycky nejlepší, ale že on musí vždycky mít to nejhorší. Pak si zhrouceně sedne na své místo a prosí Vaňka, ať dovede Bohdalku. Po chvíli začne sládek řvát a vyhrožovat. Nakonec usne.

VANĚK: Nebuďte smutnej – (Vaněk odejde. Krátce nato se ozve zaklepání. Sládek se ihned probere, je po krátkém spánku opět zcela střízlivý a chová se přesně jako na začátku hry: zřejmě zároveň zapomněl na vše, co předcházelo)