Audience

SLÁDEK: Vážně ne? Však my vás to tady naučíme! Tady si na to zvyknete! Tady pijeme pivo všichni – to už je taková tradice –

VANĚK: Já vím – (pauza)

SLÁDEK: A nebuďte smutnej! – tuto frázi opakuje sládek často

VANĚK: Já nejsem smutný – (Pauza)

Dále se ho sládek vyptává, jak se má a jak se mu u nich líbí. Vaněk stručně odpovídá, že se má dobře a že líbí.

SLÁDEK: Jestli vám můžu radit, tak se tu moc s nikým nebratříčkujte – já tu nevěřím nikomu! Víte, lidi jsou velký svině! Velký! V tom mi můžete věřit! Dělejte si svou práci a s nikým se radši moc nevybavujte – to fakt nemá cenu – zvlášť ve vašem případě-

Pak se ho ptá, co to psal za hry. Vaněk mu vysvětluje, že divadelní. Opět mu říká, ať není smutnej.

SLÁDEK: Ale stejně, to jste si nemyslel, co?

VAŇĚK: Co jsem si nemyslel?

SLÁDEK: No že budete jednou koulet sudy v pivovaře –

VANĚK: Hm –

SLÁDEK: To jsou paradoxy, co?

VANĚK: Hm –

Sládek mluví o tom, že v pivovaře už měli hodně lidí, ale nikdy ne spisovatele. Už podruhé se zmiňuje o Burešovi, který prý původně býval hrobníkem. Pak skočí sládek na jiné téma a ptá se Vaňka, o čem byly jeho hry. Vaněk mu řekl, že o úřednících.

SLÁDEK: O úřednících? Vážně? Hm – (pauza) Už jste byl na svačině?

VANĚK: Ještě ne –

SLÁDEK: Můžete jít pozdějc, na bráně řekněte, že jste byl u mě –

Sládek mu říká, že si ho cení. Protože celý život seděl v teple doma a teď musí pracovat.

(Sládek vstane a odejde. Vaněk mu rychle přeleje zbytek svého piva do jeho sklenice. Po chvíli se skládek vrací, dopíná si poklopec a usedá na své místo.)

Sládek se ho vyptává, zda zná nějaké herečky, třeba Jiřinu Bohdalovou. Když mu Vaněk řekne, že jo, tak sládek chce, aby ji pozval k nim do pivovaru na pivo. Opět mu říká, ať není smutnej. Potom se zmiňuje o novém chlapci - Mlynárik, který pracuje na spilce (=část pivovaru, ve kterém probíhá kvašení piva), ať si na něj dá Vaněk pozor. Poté opět skočí zpět do tématu slavných osobností, zda zná i Gotta.

SLÁDEK: Škoda, že jste tu nebyl tak před pěti lety! To byste viděl tu partu! Kdepak dnes, to už vůbec není ono! Tý srandy, co tady bylo! Scházeli jsme se na sladovně – já, nějakej Kája Mařánek, ten už tady není, Honza Peterků, holky z flaškovny – kolikrát jsme to táhli až do rána - a vidíte, všechno se nakonec stihno udělat! Však se zeptejte Honzy Peterků, uvidíte, co vám řekne –

Následovně se ptá, kolik vynášeli hry Vaňkovi. Když mu vysvětlovat, že jak kdy, že třeba i několik měsíců nic, tak ho přerušil.

SLÁDEK: Takže to má taky svý mouchy – no jako všechno, že jo?

(…)

Ale stejně! Jsou to paradoxy, co?

To vám tedy řeknu (pauza)

Ale vy fakt vůbec nepijete! (Sládek otevře další láhev a naleje Vaňkovi i sobě)

Sládek říká Vaňkovi, ať je rád, že sedí na tom místě zrovna on, protože kdyby tam seděl někdo jiný, tak by nejspíše byly potíže. Vaněk mu děkuje a sládek říká, že to je jasné, že jednou pomůže on jemu a později naopak. Opakuje se situace se svačinou. Potom říká, že je důležité, aby všichni táhli za jeden provaz. Opět se ptá, proč nepije a nakonec zase nahodí téma Gott.