BABIČKA

DĚJ

Babička žila poklidným životem ve vesničce, kde ji měli všichni rádi. Jednoho dne dostala dopis od své dcery Terezky Proškové, aby přijela na Staré Bělidlo. Babička se dlouho nemohla rozhodnout. Chtěla poznat svá vnoučata, ale nechtělo se jí stěhovat z milované vesnice. Nakonec se rozhodla, že pojede.

Babička byla na Starém Bělidle všemi pěkně přivítána a vnoučata si ji ihned zamilovala. Nejstarší Barunku si nastěhovala do světnice a po nocích si povídaly. Babička vedla domácnost postaru, tak, jak byla zvyklá. Chtěla, aby všechna vnoučata byla pořádná a věřila v Boha. Děti si velice rády prohlížely její truhličku, ve které měla všechny své cennosti - šaty, granáty s tolarem, obrázky z pouti, stuhy a mnoho dalších věcí.

Babička vstávala velmi časně ráno a spát chodila až jako poslední. S dětmi chodila k sousedům do myslivny, do mlýna a do lesa. U splavu poznala i Viktorku, která se ze smrti svého dítěte pomátla. V Myslivně při draní peří vypravovala dětem pohádky.

K Proškovým chodili na návštěvy i lidé z okolí - myslivec, vtipný pan mlynář nebo Kristla z hospody. O nedělích a ve svátcích chodívala babička ráno do Skalice do kostela. Odpoledne chodívala s dětmi do mlýna, kde si hrály s dětmi flašinetáře Kudrny. Jednou v lese potkali paní kněžnu s její schovankou Hortensií. Barunka jim dala košíček jahod a za něj dostali všichni pozvání na jejich zámek. Na zámku se dětí ujala Hortensie a babička se přimluvila u paní kněžny za Kudrnu, jestli by se pro něj nenašla nějaká práce.

Na jaře přišla do vesnice povodeň. Večer před sv. Filipem a Jakubem se pálily čarodějnice a na 1. máje se tři z dětí vypravily do škol.
Paní kněžna přijela tentokráte až na počátku srpna protože její Hortensie byla nemocná. Babička hned poznala, že Hortensie je nemocná láskou k malíři,který ji učil malovat. Přimluvila se za jejich lásku u paní kněžny, která dala babičce za pravdu a svolila Hortensii zůstat v Itálii. Později se za svého vyvoleného malíře provdala a měli spolu syna, Hortensie však ochořela a zemřela.

Babička se také přimluvila za Jakuba Mílu,který si měl vzít Krist,jenže ho odvedli na vojnu. O žních při velké bouři přišla nešťastnou náhodou o život Viktorka.

Čas plynul, děti vyrostly a Barunka odjela studovat. Babička ochořela a napsala jí dopis, že ji ještě před smrtí musí vidět. Se všemi se rozloučila, někoho i obdarovala a po příjezdu Barunky zemřela. Po jejím pohřbu kněžna jen smutně prohlásila: "Šťastná to žena!".