Báječná léta pod psa
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Autor patří do současné české prózy, stejné jako tito čeští autoři: Květa Legátová (Želary), Miloš Urban (Hastrman) nebo Petra Hůlová (Paměť mojí babičce). Mezi tematicky podobné dílo patří například Občanský průkaz od autora Petra Šabacha, který zobrazuje komunismus humornou formou a hlavní hrdina je zde také dospívající kluk.
Viewegh se stal jedním z nejoblíbenějších českých autorů i díky tomu, že jeho zobrazení normalizační doby nemá rysy existencionální úzkosti a undergroundově syrových zpráv o chaosu, ale poutavého děje s humoristickým odstupem. Roku 1997 byl natočený stejnojmenný film režisérem Petrem Nikolavem s hlavními hrdiny Libuší Šafránkovou, Ondřejem Vetchým a Jakubem Wehrenbergem.
Knihu Michal Viewegh napsal v porevolučním období, tedy v době, kdy by mu už nehrozil žádný postih za hanění komunistického režimu a ukazování na problémy z popisované doby. Děj se odehrává v době okolo roku 1968 – 1989. Děj začíná před těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa, což byl vojenský vpád vojsk pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (SSSR) na žádost konzervativního křídla Komunistické strany Československa. V noci z úterý 20. srpna na středu 21. srpna 1968 začala tato invaze. V knize je tato situace popsána také a je zdůrazněna symbolem ulítnutí andulek dědečka a babičky Kvida. Mezi těmito dvěma historickými momenty probíhá dlouholetá okupace republiky. 70. léta poté proběhla ve znamení stranických prověrek a normalizace poměrů ve společnosti. Tato doba je známa pro cenzuru a všudypřítomné pronásledování lidí. V knize se silný vliv komunismu projevuje také- rodiče Kvida náhodou potkají svého přítele spisovatele Pavla Kohouta, který je v této době na černé listině komunistů. Komunisté bohužel tuto návštěvu objeví a díky tomu je Kvidův otec vyhozen z práce.
ANALÝZA ÚRYVKU
Vybrala jsem si ukázku z prostřední části knihy, z období, kdy Kvido chodí do školy. Líbila se mi, protože mi přišla humorná a také docela typická svým stylem psaní pro celé dílo.
,,Bylo už řečeno, že Kvido plynně četl dávno předtím, než začal v Sázavě chodit do první třídy. Dalo by se tudíž očekávat, že ho primitivní holé ve Slabikáři- jak se to v podobných případech dětem stává- budou nudit, ale jeho problém byl trochu jiný: protože spojoval slabiky tak jako každý zkušený čtenář zcela automaticky, podvědomě, nechápal dost dobře účel slov, která byla v učebnici právě jen kvůli procvičování onoho spojování. Kvido nechtěl věřit, že by tu všechna slova byla vytištěna prostě jen tak, bez nějakého záměru či cíle…“
V ukázce je vidět hojnost složitých souvětí a vsuvek. Dílo je napsáno spisovným jazykem, občas zde objevíme skoro knižní výrazy, které v běžné mluvě již nepoužijeme (onoho, tudíž…).