Božena Němcová - Babička

Božena Němcová – Babička

Babička - idealizovaná postava, představitelka lidové moudrosti a životních zkušeností, prostá a vlídná, je velmi věřící, stává se vzorem pro Barunku, předlohou byla spíše vysněná než skutečná babička Boženy NěmcovéBarunka - veselá, poslušná, užívá si života, obdivuje babičku ve všem, co babička dělá, citliváViktorka - romantický charakter, nejtajemnější postava celé knihy, straní se společnosti, odmítá babiččinu pomoc, nakonec umírá Kniha se čte poměrně složitě, protože často bývá otočený slovosled a obsahuje archaismy

I. Babička dostala dopis od nejstarší dcery Terezky, ve kterém ji žádala, aby se k nim odstěhovala. Babička se nemohla rozhodnout. Chtěla vidět vnoučata, ale nemohla se rozloučit s chaloupkou, ve které již tak dlouho žila. Nakonec se rozhodla, že se odstěhuje ke své dceři. Děti se na babičku moc těšily. Když konečně přijela, všechna vnoučata se kolem ní seskupila a stále si ji prohlížela. Děti byly zvědavé, co se skrývá v babiččině truhle. Babička se s dětmi velmi brzy spřátelila - ještě ten večer si s nimi rozuměla tak, jako by tam žila od nepaměti.II. Ráno babička nakrmila psy, kočky a ostatní zvířata. Potom probudila vnoučata a šla s nimi na procházku. Cestou potkali Viktorku a vypravovali si o ní. K večeru si všichni sedli na lavičku před domem a babička vypravovala dětem o hvězdách. Potom dala spát vnoučata, nakrmila zvířata, pomodlila se a kolem deseti hodin šla spát.III. V létě babička chodila s vnoučaty se koupat ke splavu, nebo si s nimi sedala na břeh, kde si děti mohly namáčet nohy ve vodě. Děti si utrhly každý proutek a pouštěly je po vodě. Barunka se babičky ptá, kam proutek dopluje a babička ochotně odpovídá. Jednou přijdou na visitu dvě paničky. Babička je přivítá chlebem a solí, ale ty nad tím ohrnují nos. Když Terezka paničkám vysvětlí, že babička neví, jak se vítá tato návštěva, babička se na ni rozlobí a už nikdy nebudou mezi těmito ženami dobré vztahy.IV. V neděli chodila babička do kostela a děti s rodiči chodily na hrubou a nebo šli babičce naproti. Děti již zdálky na babičku volaly a když k ní přiběhly, stále ji prosily, aby jim něco dobrého dala. Když přišli všichni domů, šlo zase všechno po staru. Někdy chodila vnoučata s babičkou k mlynářovým. Vnoučata šla za stodolu a tam si s dětmi Kudrnovic hrála různé hry. Jednou přišla Mančinka Mlynářová do Kudrnovic a libovala si, jak ji ten zajíček chutnal. Nakonec se však mlynářka od Cilky dozvěděla, že to byla kočka a moc se zlobila. K večeru babička sousedům vypravovala, jak tolar od samého Císaře Josefa dostala. Všichni si pak babičky tím více vážili.V. Babička se rozhodla, že půjde s vnoučaty na přástvu k myslivcům. Cestou vypravovala dětem o dávných hradech a o dcerce Turyňské, která byla hluchá i němá. Při cestě z hradu na pastvu se ztratila. Po dlouhé době hledání se děvče rozplakalo a ze zoufalství nevědělo, co by dělalo. Tu vidělo studánku a napilo se z ní. Pak zjistilo, že slyší a že není němé. V altánku se babička setkala s kněžnou. Ta ji pozve na zámek. Všichni se odeberou dále do myslivny. Tam jsou pěkně přivítáni a myslivec jim začne vyprávět o Viktorce.VI. Viktorka byla sedlákovic dcera a ze Žernova. Protože byla pěkná, mnoho chlapců se za ní pořád otáčelo. Ale Viktorka je odmítala. Jednou chodili přes vesnici vojáci. Jeden se na Viktorku stále díval. Ta pak jeho tmavé oči stále viděla před sebou. Nemohla spát a kudy chodila, všude viděla jeho obličej. I radila se s kovářkou, ale nic nepomáhalo, voják chodil za Viktorkou jako pejsek, nemluvil na ni, jen ji pozoroval. Viktorka si tedy usmyslela, že se provdá, a pak snad bude mít od vojáka pokoj. Toť mýlila se, byla šťastna pár dní po svatbě, ale pak měla opět nepříjemný pocit na prsou jako dříve. Jednou se vydala na louku a hledala čtyřlístek. Nemohla ho však najít. Najednou zahlédla vojáka a natolik se lekla, že bosou nohou šlápla do trnů, až samou bolestí omdlela. Pak se probudila v náručí vojáka, který ji donesl k potoku a tam ji šátkem nohu obvázal. Když se Viktorka probudila, voják ji vyznal lásku a Viktorku svými slovy úplně učaroval, že se do něho hned zamilovala. Odnesl ji do chaloupky na lože, aby se uzdravila, ale Viktorce bylo stále zle a v posteli strávila dlouhý čas. Když konečně vyšla z chaloupky, hledala svého vojáka, ale nemohla ho najít. Po chvilce se dozvěděla, že vojáci byli stáhnuti, ale jen Bůh ví kam. Viktorka se proto jednoho rána vydala do světa hledat svou lásku, avšak marně. Rodiče o své dceři žádné zprávy neměli a strachovali se, když najednou po roce uviděli u splavu dívku, která měla postavu matky. Každý den chodila k vodě a hodiny zpívala, tesknící po svém milém. Když ji rodiče uviděli, měli velkou radost a vítali Viktorku opět doma. Viktorka se ale za ten rok změnila, byla plachá a jako by ztratila rozum. Jejím domovem se stal les a jeskyně ji poskytovala přístřeší před deštěm. Jednou ovšem přišla bouře a blesky a hromy lítaly. Lidé chtěli Viktorku ve svých domovech schovat, ale Viktorka běhala po lese a vždy když viděla blesk, strašně se smála a samou radostí tleskala. Tato noc se jí stala osudnou, protože blesk do ní uhodil a Bůh si ji zavolal k sobě. Lidé ji udělali hrob a pomodlili se za tu nešťastnou duši. A takto končí smutný příběh Viktorky.