Božena Němcová - Babička

VII. Hned ráno se babička vypravila s vnoučaty do zámku. Když tam přišli, nestačili se divit krásnému nábytku, překrásným obrazům, kobercům a stěnám. Kněžna je všechny mile přivítala a poslala děti s komtesou si hrát do vedlejšího pokoje. Sama se s babičkou posadila a přála si, aby jí babička vypravovala. Babička se nedala dlouho pobízet a začala vypravovat o svém mládí: Žila se svým mužem Jiřím v Nise. Jiří dostal v boji z Prusy kulku do těla a po dlouhé nemoci zemřel. Babička zůstala se svými třemi dětmi sama v cizí zemi. Stýskalo se jí po domově, a tak se jednou rozhodla, že půjde do Čech. Po dlouhé chůzi se dostala do vesnice, kde žili její rodiče. Vešla do světnice, kde ji uvítali matka s otcem. Když babička dovyprávěla, všichni se nasnídali, babička se rozloučila s kněžnou a komtesou a odešla s dětmi domů.VIII. Jednou zase šla babička s dětmi na panskou louku pro kvítí na svátek Božího těla. Adélka a chlapci pozorovali berušky a mravence a Barunka s babičkou trhali kvítí. Tu na louku přijela na koni komtesa Hortensie. Ta jim vypravuje o své zemi Itálii. Když měla Barunka s babičkou plné klíny kvítí, odebrali se všichni domů. Druhý den vystrojená děvčata, chlapci, babička, rodiče a ostatní jedou na svátek Božího těla. Na mši se setkají s komtesou a při cestě domů babička vypravuje o pánu, který skládal básně, jimž nikdo nerozuměl.IX. Rodina Proškovic se připravovala na otcův svátek. Vily se věnce a pekly koláče. Večer se šla babička podívat na stráň, zdali v peci vyhaslo. Když se vracela zpět, spatřila v dálce postavu zahalenou v plachetce. Tu si babička vzpomněla na Jiřího. Druhý den ráno potkala Kristlu, která jí vypravovala o Taliánovi. Potom šla Kristla s babičkou do Starého Bělidla, kde už bylo vše připraveno k otcovu svátku. Když otec přijel, všichni se vítali se slzami v očích. Do Starého Bělidla se přijela podívat také kněžna s komtesou.X. Jednou do roku chodila babička, Kristla, Mančinka, panímáma a Barunka na Svatoňovskou pouť. Společně s ostatními chudými lidmi se zastavovali u každého kříže a tam se pomodlili. Večer přišli do městečka, kde dostali chléb, sůl a nocleh. Ráno se nakupovalo na pouti. Byly to maličkosti, které připomínaly tuto pouť. Pak se poutníci ubírali domů. Svatoňovská pouť byla obyvatelům malého údolíčka vzácnou událostí a to tak znamenitou, že se na ni vzpomínalo čtrnáct dní.

Dny plynuly jak voda a babička učila děti spoustu užitečných věcí. A najednou přišel den, kdy se děti poprvé vydali do školy. Avšak velmi rády studovaly a učily se novým věcem. Pak přišli prázdniny a děti měly opět volno. Chodila je navštěvovat slečna Kristla, která si chodila k Babičce pro rady. Byla zamilovaná do Míli, který byl z vedlejší vesnice. Míla však byl povolán na čtrnáct let do vojska. Kristla se velmi trápila a každý večer plakala a modlila se za svého milého. Babička však jednou navštívila kněžnu a komtesu. Při jejich rozhovoru se zmínila o Kristle a jejím trápení. Kněžna měla dobré srdce a připravila pro Kristlu překvapení. Uskutečnila veselici pro všechen prostý lid a Mílu povolala z vojny. Když Kristla uviděla Mílu, nevěříc se mu vrhla do náruče. Zanedlouho byla svatba, na kterou se přišla podívat celá vesnice. Léta plynula a z malých dětí vyrostly dospělí lidé a jak to už bývá, vylétala z hnízda jak vlaštovky. Babička byla vždy zarmoucena, ale věděla, že to je pro jejich dobro, tak se pro ně aspoň modlila. Po čase ale i babička začala pociťovat stáří a jednoho dne ulehla do svého lože. Obávala se, že umře dříve, než ji přijedou vnoučata se svým tatínkem navštívit. Vnoučata však přijela včas, když babičku uviděly, běžely k posteli a vzpomínaly na časy, když vedle Babičky usínaly jako malá dítka. Pomodlila se s babičkou a poté se babičce zavřela oči a usnula navěky. Barunka, která klečela hned u ní, nad ní udělala křížek a společně s ostatními babičku pochovala.