Božena Němcová-Divá Bára
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Božena Němcová - Divá Bára
Představení knihy:
Realistický popis společnosti rozdělené podle majetku. Upozornění na pokrytectví, předsudky - kritika pověrčivosti.
Hlavní hrdinka – prototypem emancipované nebojácné dívky s moderními názory na svět (B. Němcová byla velkou obdivovatelkou francouzské spisovatelky George Sandové – ta prosazovala rovnoprávnost žen)
Žánr a forma knihy:
Povídka psaná er formou
Poprvé vyšla r. 1856
Obsah knihy:
Děj se odehrává ve vesničce Vestec
Bára byla dcerou pastýře Jakuba a dívky Báry, kterou si vzal až jako starý mládenec z obav, že se bez dětí nedostane do nebe. Když Bára vařila oběd, což bylo podle pověr v poslední den šestinedělí "zakázané", omdlela a na malou Báru tak nemohla ohlížet a zůstala bez dozoru. Od této chvíle si lidé z vesnice mysleli, že Bára na své dítě přilákala Polednici, která malou holčičkou očarovala. Jakubova žena potom po pár letech umřela.
Divá Bára jí říkali pro její "oči buličí", pro silnou postavu, která se pro mladou dívku vůbec nehodila. Divá byla také proto, že byla nebojácná a uměla plavat dokonce i pod vodou. I když to Báru moc mrzelo, řídila se Jakubovými radami a urážek a pomluv si nevšímala, dokonce je přehlížela. Mělo ji rádo opravdu jenom málo lidí, mezi nimiž byla i Bářina nejlepší kamarádka Eliška, to byla neteř místního faráře, a Josífek, syn kostelníka.
Eliška musela odjet za tetinkou do Prahy, aby se tam naučila dobrým mravům a zvyklostem a přitom se tam zamilovala do jednoho mládence. Po příjezdu zpět do Vestce ji panna Pepinka, sestra Eliščina strýce, pana faráře, zajistila a obstarala veselku s panem správcem velkostatku Kiliánem Slámou, který byl ze všech strašpytlů ten nejstrašpytlovatelnější. Eliška ho ale za manžela nechtěla, protože byla zamilovaná do pražského mládence Hynka. V době, kdy lidé ve vesnici neustále mluvili o "bílém strašidle", rozhodla se Bára, že Elišce pomůže a pana správce zažene vystrašením. Pan Sláma byl pozván na námluvy. Eliška však nic neslíbila a řekla přede všemi, aby pan správce přišel žádat o slovo až příští neděli. Tajně doufala, že jí přijde do té doby dopis od Hynka Z Prahy. Správcovi chutnal oběd i bez Eliščiny ruky. Začalo se stmívat a hovořilo se o vesnickém strašidlu. Pan správce musel přes les do vedlejší vesnice. Měl pořádný strach. Netušil, jakou léčku na něho Bára vymyslela. Převlékla se za strašidlo a pana správce k smrti vyděsila. Kilián Sláma sice měl s sebou doprovod, pana Vlčka, ale ten se bál v tu chvíli úplně stejně. Vlček se v panice rozběhl do vesnice pro pomoc a Bára byla chycena.
Pan farář chtěl Báru patřičně potrestat, a tak jí uložil, aby jednu noc byla zavřena v márnici na hřbitově. Bára se však nebála a trest přijala. Pepinka se za Báru přimlouvala, chtěla také, aby Bára pana faráře odprosila. Ta však hrdě směřovala ke hřbitovu. Už se stmívalo. Báru zavřeli do kostnice a nastala noc.
Večer se za ní byl podívat otec se psem Lyšajem. Otec spal hned pod okénkem, aby se Bára ničeho neobávala.
Ráno šel okolo hřbitova neznámý myslivec, který se Báře již dlouho líbil. Otec mu vysvětlil, proč strávil noc u márnice. Myslivce Bářin trest pobouřil, vypáčil dveře od kostnice. Bářin otec přišel za ním. Myslivec vyznal Báře lásku.
Kostelník, který měl Báru ráno přivést zpátky do vsi, se velmi podivil, jakou společnost měla Bára okolo sebe.
Ve vesnici se konaly dvě svatby najednou. Bára se provdala za myslivce a Eliška si vzala svého vytouženého Hynka. Jen Josífek se trápil nešťastnou láskou- miloval Báru, a protože jeho láska nebyla opětována, rozhodl se, že se stane knězem.