Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita

Hlavní postavy:

Guy Montag – Guy Montag je hasič, který po dlouhá léta věřil správnosti svého povolání a svých činů. Zároveň příliš neřešil to, jestli je šťastný, jestli je ve vztahu spokojený a opravdu zamilovaný, stejně jako většina populace byl k těmto věcem lhostejný, ačkoli jako jeden z mála nepropadl úplnému vymývání mozků přes telestěny, Rodinky, rychlojízdy autem po dálnici apod. Přijde ale na to, že si postupně začne uvědomovat, že se lidé řítí do záhuby a rozhodne se s tím něco dělat. Je odhodlaný rozšířit knihy po celém světě, mezi všechno lidstvo na planetě, i když je to nemožné, snad aby odčinil tu dlouhou řadu let, kdy jen pálil a ničil. Nakonec v uvědomění, že nemůže nutit lidi, aby ho poslouchali, ale musí hledat ty, kteří ho chtějí poslouchat, odchází spolu s ostatními takovými pryč.

Mildred – je manželka Montaga, je příkladem člověka, který je už absolutně pohlcen technologiemi. Je vnitřně prázdná, nemá na věci vlastní názor, veškerý její svět se točí kolem telestěn a pořadu, ve kterém vystupuje „její rodinka“. Když jí Montag konfrontuje se situací, kdy je nucena bavit se a konverzovat s jinými lidmi, nemá, co říct, opakuje ty samé prázdné fráze.

Clarissa – dívka, která na ulici potkala Montaga a změnila mu, nebo alespoň napomohla změnit jeho pohled na svět a svůj vlastní život. Lidé o ní říkají, že je divná, ale ve skutečnosti je to naprosto normální dívka, která se baví se svými příbuznými, nebojí se oslovit lidi na ulici, dokáže zhodnotit situaci z vícero úhlů pohledu, akorát se ocitla ve světě, kde pro ni nemají lidé bez názoru pochopení.

Kompozice:

Kompozice díla je chronologická, kniha je rozdělena na tři části s názvy: Ohniště a salamandr, Síto a písek a Oheň se rozhoří.

Hodnocení:

Dílo se mi velmi líbilo. Ačkoli bych osobně snesla klidně i delší, protože tohle bylo svým rozsahem stále spíše povídka než román. Na druhou stranu se mi líbil spád díla, to že se autor příliš nezaobíral popisem prostředí, ale jde rovnou do akce a chrlí na čtenáře jeden zvrat za druhým. I přes tuto rychlost zůstává z díla patrné, za jakým účelem bylo napsané, hlavní myšlenka díla je jasná. Na rozdíl například od Čapka, jeho díla jsou ze začátku idylická a nevinná, v Bradburyho příběhu je od začátku jasné, že se jedná u antiutopickou vizi budoucnosti. Avšak, podobně jako u Čapka, dílo končí relativně dobře. Pokud pomineme to, že ve světě vypukla válka, hlavní hrdina nezemřel, podařilo se mu vyváznout ze spárů smrti. Přijde mi, že autoři nechtěli úplně tragický konec připustit a pořád v díle a v lidech zanechávali naději, že svět se sice řítí do něčeho strašlivého, ale pořád je nějaká cesta zpátky, pokud dojdeme uvědomění.