camus-cizinec

Hlavní myšlenka díla:

Dílo se zabývá otázkami lidské existence a absurditou lidského bytí. Staví proti sobě úsilí člověka a zbytečnost tohoto úsilí. Svobodný člověk je vystaven nutnosti volit, rozhodovat se a má jen jedinou jistotu – smrt. Zachyceny pocity osamělosti, úzkosti z prázdnoty světa bez Boha, bezvýchodnosti, lhostejnosti vůči životu člověka i pokrytecké společnosti. Je protestem proti společnosti, ve které nemá cenu ani láska, ani přátelství, ani mravní ušlechtilost, a také proti lživosti, nelidskosti, pokrytectví.

Dílo psáno v ich formě.

Camus používá krátké jasné věty bez metafor a přirovnání, také dialogy jsou strohé. Ani při popisu vraždy Araba se nepouští do detailního popisu, ať už situace nebo Meursaultových myšlenkových pochodů. Pouze pomocí sugestivnho obrazu moře, pláže a pálícího slunce, které omráčilo Meursaultovy smysly a zapříčinilo tak Arabovu smrt, nastiňuje dramatickou scénu, kdy jeden člověk vezme druhému život. Ticho pláže a zde prožité štěstí silně kontrastuje s pěti hlasitými výstřely z pistole, které předznamenávají příchod tragédie. V této části knihy se vyskytuje velké množství výrazů popisujících světlo a jas, které vydává slunce; na příklad pláž se tetelila sluncem, tváře mi hořely, slunce prahlo, na oceli se rozstříklo světlo, jiskřivá čepel, sluneční činely, třpytivý oštěp, hořící šíp, chrlilo oheň.

Autor:

Albert Camus (7. listopadu 1913 – 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel a publicista. Bývá uváděn jako jeden z čelných představitelů existencialismu, přestože taková označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filosofa, nicméně pozdější filosofické myšlení výrazně ovlivnil. Pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se v Alžíru (Alžírsko bylo tehdy francouzskou kolonií), kde po otcově smrti na Marně vyrůstal v chudinské čtvrti. V Alžíru Camus vystudoval filosofii a klasické literatury.

Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru, Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí (hnutí odporu). V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu.

Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem.

Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Zemřel při autonehodě.

další díla:

• Mor

• Pád

• Šťastná smrt

• Exil a království

Podobná díla:

Cizinec má podobný motiv jako Kafkův Proces – už samotnou zápletkou a jejím absurdním laděním. Oba hlavní hrdinové, tedy jak Josef K. tak i Meursault, se v určité fázi knihy stávají jen pasivními diváky neschopnými jakkoliv ovlivnit svůj vlastní osud. Dostávají se do drtivého soukolí soudní mašinérie, která překroutí všechno proti nim, takže výsledný proces je pro oba krajně nespravedlivý. Někdy se také uvádí, že v Cizinci můžeme najít drobný odkaz i na Kafkovu Proměnu, kdy Řehoř Samsa, proměněn v nestvůrný hmyz, jako nejtragičtější na celé události vidí to, že se jeho nadřízený bude zlobit a on nestihne dojít do práce včas. Stejně tak Meursault, jemuž zemřela matka, jako nejhorší na celé situaci vnímá to, jak nelibě jeho šéf nesl žádost o dva dny volna.