camus-cizinec

Albert Camus – Cizinec

Cizinec je krátký román (novela), dílo raného existencialismu. Děj se odehrává v Alžíru, kde se autor narodil. Základní téma díla je absurdita lidského bytí, otázka smyslu lidské existence. Dílo vyšlo v roce 1942 a bylo zfilmováno v roce 1967 Viscontim.

Dvě části díla: 1) vyprávění úředníka Meursaulta

– věcně, až kronikářsky podaný dosavadní život (pohřeb matky, povrchní milostný vztah k bývalé kolegyni Marii Cardonové, seznámení s podivným sousedem Raymondem; v závěru sugestivní obrazy konfliktu na pláži – Mersault a Raymond se stali terčem nenávisti Arabů, Arabové vyprovokovali srážku, Raymond byl zraněn, Meursault pak při procházce na pláži, oslněn a omámen žárem slunce, bezdůvodně zastřelil jednoho z Arabů

2) věcně strohý popis Meursaultova uvěznění, výslechů a odsouzení k trestu smrti

- střízlivá sebereflexe – vnitřní sebehodnocení člověka, lhostejného k vlastnímu osudu, rekapitulace

života, poznání, že člověk je hodnocen jen podle vnějších projevů; Mersault, usmýkán řetězcem náhod a odsouzen společností ve jménu jejích pseudohodnot, přijímá vyrovnaně smrt jako jedinou jistotu.

Charakteristika postav:

Meursault - vypravěč a zároveň hlavní postava díla (úředník). Vede pasivní boj proti zavedeným společenským konvencím. Snaží najít smysl života bez pomoci náboženské víry a bez bezduchého přejímání obecně uznávaných hodnot. Neuznávání konvencí mu přináší nepochopení okolí a spolu se svým náhledem na svět ho činí vyřazeným ze společnosti ostatních lidí, pohybujících se v mezích společenských norem a žijících stereotypním životem. Ač si svůj prohřešek neuvědomuje a ani úmyslně nikoho nepoškozuje, okolí ho stále vnímá jako uzavřeného a bezcitného jedince. Stejně tak jako se Meursault nezajímá o druhé, nestará se ani o záležitosti týkající se přímo jeho. Bez jakýchkoliv emočních výkyvů přijímá vše, co mu život přináší, nemá zájem svůj život měnit, vylepšovat. Meursault však není nelidský, není lhostejný k životu, ale ke společnosti, která ho obklopuje, protože se mu jeví prázdná a bezobsažná, nemá mu co dát a říci a on jí také ne. Je to člověk, který za žádných okolností nelže a nic nepředstírá (když mu zemře matka, nepláče, protože necítí potřebu, stačilo, aby uronil slzu a společnost by byla spokojená, stačí jí zachovat zdání, právě tomu se Meursault vzepře a je věrný svému odhodlání až do poslední chvíle svého života). Meursault však odmítá hrát svoji roli, jedná podle okamžitých pohnutek bez ohledu na mínění ostatních. Tím se z jejich společenství vyčleňuje, stává se cizincem představujícím pro danou společnost nebezpečí, které pramení právě v odlišnosti a schopnosti nahlížet na svět z jiného úhlu pohledu. Meursault se ani v nejtěžších chvílích neobrací k Bohu, u kterého by mohl nalézt poslední naději, ale raději zůstává sám, ostatními opuštěn a nepochopen, pouze se svou vírou ve vlastní pravdu.