Havran - Edgar Allan Poe
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Edgar Allan Poe
HAVRAN
1845
LITERÁRNÍ DRUH: lyricko-epické dílo
LITERÁRNÍ ŽÁNR: balada
LITERÁRNÍ FORMA: poezie
ČASOPROSTOR: půlnoc, leden, světnice
MOTIVY: smutek, samota, ztráta milované osoby, havran
DĚJ:
Jedné zimní noci seděl básník ve své světnici nad knihami, ve kterých hledal zapomnění na svou zesnulou lásku Lenoru. Vystrašil ho půlnoční šramot. Básník otevřel okno a do světnice vletěl černý havran, který se posadil na poprsí sochy Pallady Athény. Po chvíli si básník s havranem začal rozmlouvat. Ptal se ho na různé otázky, ale havran vždy odpověděl: „Už víckrát ne.“ Začalo ho to děsit, a tak se snažil havrana vyhnat pryč. Ten se ze svého místa ani nepohnul. V závěru básník metaforicky řekl, že už havran nikdy neodletí z jeho duše.
POSTAVY:
Básník – oplakává svou zesnulou lásku, má horečku, vystrašený, pesimistický
Havran – symbol děsu, na všechny otázky odpovídá „už víckrát ne“
Lenora – zesnulá láska básníka
KOMPOZICE:
děj chronologický
prvky retrospektivity
18 slok po 6 verších
JAZYK:
psáno v ich-formě
monology
spisovný básnický jazyk
přímá řeč
AUTOR:
Edgar Allan Poe
Narodil se roku 1809 v Bostonu. Byl významným americkým představitelem romantismu a zakladatelem moderní novely, detektivního žánru a hororu. Po smrti matky se ho ujala rodina Allanových, která mu platila vzdělání. Studoval na internátní škole, věnoval se studiu jazyků a psal své první básně. Nakonec skončil na vojenské akademii, odkud ho propustili. Rodina ho odmítla nadále podporovat, a proto se začal živit psaním literatury. Tato situace ho uvrhla do depresí, které řešil alkoholem a drogami. Část života prožil v New Yorku, kde pracoval jako redaktor. Zemřel roku 1849.
DALŠÍ DÍLA:
Zánik domu Usherů
Vraždy v ulici Morgue
Jáma a kyvadlo
SOUČASNÍCI:
Victor Hugo (Bídníci)
Charles Dickens (Oliver Twist)
Karel Jaromír Erben (Kytice)
Karel Havlíček Borovský (Král Lávra)
OBDOBÍ:
Romantismus (1. pol. 19. století)
Jde o umělecký protiklad klasicismu. Kvůli urbanizaci dochází k velké koncentraci lidí ve městech a poklesu životní úrovně. Odráží nálady nových sociálně-ekonomických skutečností v Evropě. Byl pojmenován podle románu (obraznost a slovesnost převládá nad rozumem). V literatuře klade důraz například na individualitu, subjektivitu, obdiv nespoutané přírody, nitro člověka a imaginaci. Často se objevuje motiv nešťastné lásky. Romantický hrdina bývá společenský vyděděnec a liší se od ostatních svým zájmem. Někdy se může lišit i svým vzhledem. Děj se většinou odehrává na tajuplných až strašidelných místech.