ČD - Spalovač mrtvol - Ladislav Fuks

SPALOVAČ MRTVOL

Autor: Ladislav Fuks

Lit. druh: epika

Forma: próza

Lit. žánr: novela (kratší prozaický útvar, který rozvíjí pouze 1 dějovou linii)

Lit. směr: druhá vlna válečné prózy

Rok vydání: 1967

Autor, tvorba:

• Narodil se v rodině policejního úředníka. Vystudoval gymnázium v Praze. O válečných zážitcích píše již v prvních, ale i ve svých dalších knihách. Dva roky před koncem války byl nasazen na správu statků do Hodonína. Po válce se vrátil do Prahy, vystudoval filozofii. Poznal většinu českých a moravských zámků. Byl autor psychologických próz 2. poloviny 20. století.

• Další díla: Mí černovlasí bratři, Pan Theodor Munstock, Zámek Kynžvart, Vévodkyně a kuchařka

Další autoři z této doby: František Hrubín, Vladimír Holan, Jiří Kolář, Arnošt Lustig, Josef Škvorecký

Téma: manipulace s lidmi, změna člověka pod vlivem nátlaku, ideologie moci

Motiv: vliv hrůznosti války na lidskou psychiku

Kde: Praha, krematorium, Casino

Kdy: 1937-1939 – období okupace Čech nacistickým Německem

Kompoziční výstavba:

• chronologická, 15 kapitol

• děj je většinu doby poklidný, konec má velký a nečekaný zvrat

Vypravěč: autor

Hl. postavy:

• pan Kopfrkingl - hlavní hrdina; psychopat

• Lakmé - manželka Kopfrkingla; většinou tichá

• Zina - nadaná dcera

• Mili - změkčilý syn (dost možná se jedná o promítnutí autora do knihy)

• Wiliam Reinke (Wili) - fašistický fanatik

Vyprávěcí způsob: er-forma

Jazykové prostředky:

• spisovný jazyk s občasnými německými výrazy

• dlouhé monology hlavní postavy, dialogy, oslovení

Tropy a figury: eufemismy (nadpozemská, nadoblačná...), zdrobněliny, archaismy, terminologie, knižní výrazy

Obsah:

Děj Spalovače mrtvol se odehrává v předválečné Praze a celý se točí okolo postavy Karla Kopfrkingla, zaměstnance krematoria. Jedná se o mírného, klidného a rozumného člověka, který se s pomocí východní filosofie smířil se svou prací a naučil se ji chápat jako službu lidské duši. Výborně si rozumí se svou ženou Marií, kterou má nadevše rád a nazývá ji přívlastky jako nebeská, čarokrásná atp. S pozvolným prostupováním nacistických myšlenek českou společností se však i tento dobromyslný člověk nechává zviklat, ovlivněn především přítelem Wilhelmem Reinkem a jeho apelováním na Kopfrkinglovu německou krev. Karel tak postupně přebírá rasistické názory ze svého okolí - přeměna osobnosti vyvrcholí ve chvíli, kdy oběsí svou dříve milovanou manželku, neboť se dozví, že je po matce Židovka. Následně zavraždí i svého syna, protože byl neduživý a nevhodný pro armádu. Teprve dcera otcův útok přežije a Kopfrkingl je okamžitě odvezen do ústavu pro duševně choré.

Ukázka:

Pan Kopfrkingl se usmál a pak řekl: "Má rakev, jaká má být, dost vysokou a širokou, co, Mili, aby sis lehl k němu? Lehl k němu a v pondělí ses s ním za zvuků toho Parsifala roztavil?" A s nepříliš veselým úsměvem vzal železnou tyč, která ležela v koutě u výklenku se záclonou, povalil chlapce na kolena, rozkročil se nad ním v těch svých černých vysokých botách a klopeném klobouku se šňůrou a pérem a utloukl ho tyčí. Pak jej zdvihl ze země, strčil do rakve k esesákovi, rakev byla, jaká má být, vysoká a široká, vešli se tam oba jako nesourodí bratři, zatloukl rakev kleštičkami, prohlédl tyč i dlažky, jsou-li čisté, poopravil klobouk… a šel. "Smrt sbližuje," řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec, řekl si, "jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat…"