Divá Bára

• obsah

1. kapitola
Chudý Jakub neměl dlouho ženu, ale nevadilo mu to, hospodařil spokojeně sám. Jednou mu kdosi řekl, že když nebude mít děti, nepřijde do nebe, a tak se v pozdním věku oženil s Bárou. Narodila se jim dcera Bára. Matka Bára už v šestinedělí pracovala, což podle pověry neměla dělat. Ženy z vesnice tvrdily, že malou Barunku vyměnila Polednice za jiné dítě, ale porodní bába odpřísáhla, že dítěti nic není. Matka Bára ale od té doby churavěla a brzy zemřela. Jakub se o malou Báru staral sám a vychoval z ní statečnou dívku. Byla úplně jiná než ostatní – byla fyzicky velmi silná, nebála se bouřky ani povídaček. Ani vzhledově nezapadala mezi ostatní dívky, byla ramenatá, statná a měla zvláštní „buličí“ oči. Brzy si na narážky ostatních zvykla a nic si z toho nedělala. Nejmilejší Bářinou přítelkyní byla Eliška – Elška, dcera panny Pepinky, která měla Báru velmi ráda, a tak přátelství s prostší dívkou než byla Elška nebránila. Protože byla Elška neteř pana faráře, děvčata si často hrála na místní faře a s nimi tu pobíhal i Bářin pes Lišaj. Dalším Bářiným přítelem byl slabý a neduživý Jozífek, o kterého se Bára starala a často ho bránila. Jeho rodiče ji však neměli rádi.
2. kapitola
Později odjel Jozífek do školy, rodiče z něj chtěli mít pátera, a Elška byla poslána k tetě do Prahy. Bára zůstala sama a vzpomínala na své přátele, hlavně na Elišku. Eliščina matka Pepinka četla Báře dopisy, které přicházely z Prahy, a tak jí čas do návratu přítelkyně rychleji utekl. Teta se díky novému lékaři uzdravila a Eliška se po třech letech vrátila do Vesce. Byl dospělejší a mnohem krásnější, což Báru zarazilo, ale brzy poznala, že se Eliščina povaha nezměnila a je pořád tak milá a hodná. Děvčata šla házet věnečky – Bářin se zachytil ne větvičce, zatímco Eliščin odplul, a to znamenalo, že se vdá do daleka. Eliška přiznala, že se v Praze zamilovala do tetina lékaře Hynka a že si tajně dopisují. Jenže mezitím už panna Pepinka našla Elišce jiného ženicha, pana správce.
3. kapitola
Bára se rozhodla, že Elišce pomůže, a převlékla se za strašidlo, aby ho vylekala. Jako duch mu řekla, že jestli ještě jednou přijde na námluvy, bude s ním konec. Lidé strašidlo viděli, začali ho honit a brzy našli odhozenou plachtu a Bářinu sukni. Utekla jim tak, že přeplavala potok. Bára musela za trest přespat v márnici. Lidé očekávali, že se konečně začne bát. Její otec a pes Lišaj si ustali venku, aby Bára nebyla tak sama. Bára se nebojí, ale přece jen je jí úzko. Brzy ráno šel kolem hřbitova myslivec a Báru z márnice vysvobodil, ačkoli o to nestála. Vyznal jí lásku a požádal ji o ruku. Ona i Jakub se za myslivcem odstěhovali do hájovny. Eliščina pražská teta poslala panně Pepince dopis, že odkáže všechen svůj majetek, když se vdá za lékaře. Panna Pepinka nakonec svolila. Josífek sice nechtěl být páterem, ale když se jeho milovaná Bára vdala, podvolil se.